Rozhovor se spisovatelkou Bárou Nesvadbovou a herečkou Jitkou Čvančarovou o kamarádství, které může mít větší cenu než manželství, i o lančmítu cestou do Chorvatska.
Přiznám se, že jsem až donedávna netušila, nakolik jste si blízké. Jak dlouho se vy dvě vlastně znáte?
Bára: Přes dvacet let. Nepočítám to, ale vím, že se známe ještě z doby před Bi (Bářina dcera, pozn. red.), a vím, kolik Bi je.
Jitka: Já na jednu tvou fotku fascinovaně koukala ještě v době, kdy jsme se neznaly. Byla jsi tehdy plnější, měla jsi jiný odstín vlasů. Tvoje živočišnost se mi hrozně líbila, úplně tu fotku před sebou vidím. Pamatuji si, že jsme se poprvé setkaly kvůli filmu Bestiář.
Bára: Moc jsem si přála, aby Jitka hrála hlavní roli. Nakonec dostala druhou hlavní roli.
Bylo to souznění na první pohled?
Jitka: Bylo to myslím dost rychlé. Pokud dva lidé zabřednou do rozhovoru, který není úplně povrchní, rychle zjistí, jak přemýšlejí. Přátelství vnímám jako druh lásky, splynutí duší. A nemusí být nutně mezi dvěma ženami, věřím i na přátelství mezi mužem a ženou.
Bára: Já taky. Přijít o přítele musí nesmírně bolet. Je to jako rozchod.
Jitka: Možná je to ještě horší. Můžeš mít tři manžele, ale když člověk přijde o celoživotní přátelství, může to být tuším až devastující. S Bárou to máme ve stylu „kdykoliv cokoliv“, opravdu si můžeme zavolat o půlnoci. V našem vztahu je spousta svobody, nemusím si dávat pozor, že by se kvůli něčemu urazila.
Bára: Jitulku beru jako svou velkou autokorekci. Když se mi v životě stane něco zásadního po stránce citové, ani ne tak po stránce pracovní, často mě napadne – co by tomu řekla? Co by udělala? Nebo jestli by něco ještě přijala. Jitka mě učí jednu nesmírně důležitou věc, kterou nemám, a to hranice. Já jsem enormně bezhraniční.
Jitka: My se obě musíme naučit zdravě chránit samy sebe. Já to umím pro druhé. Dokážu pro ně pohnout s horou. Jsem jako atomová elektrárna, pro ostatní dokážu vytvořit spoustu energie. Proč pro sebe nedokážu to samé, nechápu. Není to ani trochu pozitivní.
Bára: A přesně kvůli tomu se přitahujeme.
JITKA OČIMA BÁRY
Moje šťastná vzpomínka s Jitkou?
Nikdy nezapomenu, jak jsme s spolu s ní a Petrem (manžel Jitky, pozn. red.) jeli společně do Chorvatska. Čekali na mě na pumpě, abych nejela sama, měli oba stejné čepičky a lančmít. Dokonce i pilník na lančmít tam byl!
Jaký sport Jitka miluje?
Propadla metodě Wima Hofa. Otužuje se a věnuje tomu extrémně hodně času. Já postávám na břehu ve dvou péřovkách a koukám na ni.
Inspirovala Jitka nějakou vaši knihu?
To ne, ale napsala jsem o ní už nejmíň čtyři fejetony. Vždy v nich šlo o ženu, která se postaví, nenechá si skákat po hlavě. Přitom je Jitka zároveň i velmi křehká.
Jak byste popsala její módní styl?
Jednoduchost a elegance. A na rozdíl ode mě umí přemýšlet i nad praktičností toho, co má na sobě.
BÁRA OČIMA JITKY
Jak Bára ráda tráví víkendy?
S knihou. Pořád strašně moc čte a pořád ji to baví. Taky se zvířaty, i když některá jí už lezou na nervy. A s lidmi, miluje lidi. Občas jí sice trvá, než se nechá vytáhnout ven, řekne, že nemůže, protože má kašel, ale ve skutečnosti se jí nikam nechce. Ale pak si to užije.
Výjimečná vzpomínka s Bárou?
Vybavuje se mi moje svatba. Stojím pod oltářem a Bára mi dává pusu.
Jaký sport Báru baví?
Četba na kameni. A taky ráda plave.
Její módní styl?
I kdyby na sebe vzala pytel, bude vypadat skvěle. Bára je krásná žena, navíc roky působila v módním časopise, takže umí oblečení nosit. Je přirozená, ve všem působí velmi autenticky.
