Kateřina Fialová vystudovala medicínu, o tom, že ženy potřebují oproti mužům jiný přístup, aby mohly být zdravé, se ale ve škole nedoslechla. Oči jí otevřela až vlastní nemoc. O rozdílném fungováním mužské a ženské nervové soustavy a o tom, proč by si ženy měly dopřát víc péče a času pro sebe, bude mluvit 8. listopadu na Pečující konferenci, zaměřené na ženská a „green beauty“ témata.
Na svých stránkách píšete, že jste našla cestu od chronické nemoci ke zdraví. Jaká ta cesta byla?
Mám diagnostikovanou epilepsii a v době, kdy jsem studovala lékařskou fakultu, jsem měla i několik záchvatů za den. Když se mi pak narodila první holčička, přišla i obrovská motivace s mým zdravím něco dělat, protože jsem nechtěla, aby dcera měla mámu bez energie, nemocnou a unavenou. Trvalo pět šest let, než jsem cestu ke zdraví našla. Nebylo to hned a nebylo to úplně snadné.
Dnes bych řekla, že to byla cesta k ženskosti, kdy jsem začala respektovat, že potřebuji odpočívat asi víc a jinak než muž. Uvědomila jsem si, že spousta mých záchvatů vznikla ve chvíli, kdy jsem byla úplně vyčerpaná. Začala jsem tedy napříkad předcházet stavům, kdy jsem sama sebe dohnala do obrovské únavy. Stejně jako jsem si psala do diáře práci, začala jsem si do něj přidávat okýnka i na to, abych měla čas na sebe, mohla jít na procházku do lesa, zašla si na masáž a dělala věci, které mám ráda, u kterých moje mozková kůra vypne, a dávala jsem tomu stejnou důležitost, jakou přikládám práci. Zjistila jsem, že jenom tehdy, když budou tyto složky v rovnováze, zůstanu zdravá. Vypadá to jednoduše, ale nebylo to jednoduché a nebylo to ani bez bolesti, pádů a přešlapů. Žádná změna není. Ale nikdy jsem to nevzdala. Teď je mé onemocnění v remisi, záchvaty už nemám.
Tradiční medicína vám pomoct nemohla?
Takhle jednoznačně to nebylo. Ale efekt léků na můj typ epilepsie nebyl moc výrazný. Brala jsem medikaci, podstoupila jsem řadu vyšetření, měla jsem jít i na operaci, ale žádný velký zázrak se nekonal. Neříkám, že takhle je to u každé epilepsie, toto byl můj příběh. Dost se to změnilo právě po narození dcery už tím, že jsem odešla z práce a začala jsem být šťastná třeba jen za ty chvíle na pískovišti, za to, že svítí sluníčko, že jen tak jsem. To byly první kroky, kdy jsem si uvědomovala, že v životě jsou důležité i jiné věci, než kolik napíšu studií a jaký udělám výzkum, a že takhle je mi moc fajn.
Tehdy jste se začala zabývat tím, že k ženskému zdraví je potřeba přistupovat jinak?
Ano, vydláždilo to cestičku k tomu, co dělám dnes. Je to vlastně lifestylová medicína, která řeší, co pro sebe sama můžu udělat, aniž by se to muselo řešit hormonální terapií nebo třeba lékařským zákrokem. Co můžu dělat v oblastech jako pohyb, strava, spánek, management stresu, ale i v tom, jaké mám vztahy. Pro spoustu žen je to obrovské téma ‒ nezohledňují, že by měly vztahy souvislost se zdravím.
O tom, že ženy potřebují jinou péči než muži, budete přednášet i na Pečující konferenci. V čem je ten základní rozdíl mezi mužem a ženou, který nevidíme na první pohled?
U muže vše funguje víc přímočaře, když to řeknu jednoduše. U ženy je to složitější, protože se to v čase mění. Trochu jinak funguje tělo v jedné fázi cyklu a jinak v jiné fázi. Jinak v plném reprodukčním věku, jinak po 40. roku života ‒ v období perimenopauzy a úplně jinak potom v období post menopauzy, kdy už je víc podobné fyziologii muže.
Čím je to dané?
Mužské hormony, hlavně testosteron je stabilnější, více přímočarý, stálý, více pro-výkonný, podporuje jinak metabolismus, krvetvorbu atd. Hladiny hormonů u žen kolísají v závislosti na fázi cyklu, na denní době i na období, v kterém se žena nachází. Ženský pohlavní hormon progesteron bychom mohli nazvat jako „pečující hormon“, je to vlastně naše nejpřirozenější antidepresivum, které nás zklidňuje, dovoluje nám být zdravé a žít dlouho. Aby žena mohla být zdravá a podávat výkon, potřebuje mnohem víc času pro sebe, času bez tlaku na výkon, kdy se může realizovat kreativně a pečujícím způsobem, ať už o děti, partnera, zvířata, rostliny… Ale hlavně sama o sebe, o svoji nervovou soustavu, která víc než mužská potřebuje pocit bezpečí a víc prostoru na regeneraci. Je to mimo jiné důvod, proč dnes ženy nejsou tak plodné a zdravé jako dřív.
Takže si samy škodíme, když si ten čas nedopřejeme?
Zanedbáváme péči o sebe v souladu s ženskou fyziologií a nerespektujeme cykličnost. Neznamená to, že si při menstruaci mám vzít v práci neschopenku, i když u žen, které se potýkají např. s vážnými formami endometrióyzou nebo PCOS, by nebylo špatné něco takového zvážit. Často stačí drobné změny – víc si dovolím odpočívat, víc dbám na stravu a pohyb.
K tomu si dlouhodobým a kontinuálním nastavením na výkon zvyšujeme hladiny hormonů, které nepotřebujeme, jako jsou testosteron a kortizol – hormon stresu. Oba hormony jdou proti ženské plodnosti, zdravé cykličnosti, zdravému reprodukčnímu věku. Chceme dohnat chlapy a podávat pořád stejný výkon, každý den. Jenže uvnitř nejsme každý den stejné. Naše síla a zdraví spočívá v cykličnosti a střídání výkonu a regenerace.
Jak máme upravit jídelníček v době menstruace? Člověk se snaží jíst zdravě, ale pak přijde chuť na sladké a těžko se odolává…
Tělo víc lační po rychlejších zdrojích energie, jako jsou právě cukry, a je to fyziologické, protože tělo potřebuje palivo hned a potřebuje ho víc než jindy. Je ale důležité odlišit hranici, kdy jsou tyto chutě v rámci meze a kdy tělo volá po snadno dostupné energii proto, že žena málo spí nebo má špatně poskládaný jídelníček. Když to zjednoduším, učím ženy, že si v období menstruace mají víc hlídat zdroje železa, bílkovin a tuků a jídelníček skládat tak, aby byl vydatný a výživný, aby pak nepřišly takové ty chutě, kdy večer vyjíme lednici.
Jaké projevy těla nejčastěji přehlížíme?
Únavu nebo poruchy spánku, klasicky to bývá probouzení se nad ránem. Ženy si toho třeba i všimnou, ale mávnou nad tím rukou, že takhle to máme všichni a je to normální. Je to sice běžné, ale ne normální. Tělo tím dává najevo, že je v nerovnováze. A pak jsou to určitě poruchy cyklu, je to to nejčistší zrcadlo našeho zdraví: nepravidelnost, bolesti, příliš silné krvácení… Spousta žen si myslí, že tak to má být, že u toho mají trpět, ale zdravé to není. Takhle to příroda nevymyslela.
K vám tedy chodí klientky, které zpozorují některé z těchto příznaků?
Ano. Vždy ženám navrhujiu, aby si nechaly udělat odběr krve, v kterém jsou i parametry, které se při běžné preventivní prohlídce nenabírají. Podle mě jsou ale pro ženu důležité, protože mohou poukázat na případnou nerovnováhu. Tělo v důsledku nerovnováhy nefunguje úplně optimálně, ale pořád to ještě není nemoc, není to cukrovka, demence nebo deprese apod. Mezi zdravým tělem a nemocí existuje široké pole, ve kterém se právě může objevit nerovnováha. Klasická medicína ji však moc neřeší. Většinou vám řeknou: „Přijďte AŽ nebudete moct rok otěhotnět, AŽ váš cukr a nebo cholesterol bude víc než 7,5 milimolu, AŽ váš tlak bude vyšší než tolik a tolik…“ Když má ovšem například žena inzulinovou rezistenci, což je jedna z nejčastějších hormonálních nerovnováh, dá se s ní pracovat mnohem lépe, než když už se rozvine cukrovka.
Které vitaminy nebo minerály ženám obvykle chybí?
Vždy to řešíme individuálně na základě krevních odběrů. Ale pokud bych měla říct něco konkrétního, je to určitě hořčík. Myslím, že ten může doplňovat každá žena, aniž by se testovala. Spousta žen má taky málo železa a vitaminu D. Ale v tomto případě už je potřeba zjistit jejich hladinu. A pak jsou to určitě aktivované vitaminy skupiny B, které pomáhají regenerovat, zklidňovat nervovou soustavu. Pokud je v těle nerovnováha, způsobená deficitem železa nebo vitaminu D, může k nápravě stačit málo a tělo pak může dlouhou dobu fungovat zdravé. Kdyby se to neřešilo, mohlo by nakonec dospět do stavu nemoci. A to je škoda. Kdybychom se více věnovali nerovnováhám a jejich prevenci, máme možná menší množství chronických onemocnění než dnes.
Z toho všeho mi vyplývá, že základní radou do života každé ženy je „zpomalit“.
Ano. Protože žena, která umí prokládat zpomalení a výkon, je žena silná a zdravá. Zpomalí, získá největší sílu a pak podá největší výkon. A to je žena, která zrychlí. Žena je vlastně takový pulz: nádech, výdech, nahoru, dolů… Takto je to zdravé, v tomto spočívá síla ženy, v její pulzaci a proměnlivosti.
