Co je nejlepší dárek pro toho, kdo nic nechce, a jak obdarovat někoho, koho neznáme? A navíc ekologicky? A jak dárek zabalit? Třeba do rostoucího papíru.
Judita Nechvátalová odmala miluje zvířata, zajímá se o přírodu i o lidi. Proto je ráda, že své zkušenosti z marketingu mohla propojit s ekologií. V roce 2014 založila reklamní agenturu, která se soustředí na udržitelná témata, dokáže zorganizovat bezodpadový event nebo zajistit ekologické reklamní předměty a firemní dárky.
„Firemní dárky jsou taková zvláštní kategorie. Vybíráte dárky pro více lidí a snažíte se trefit do vkusu obdarovaných, které třeba ani neznáte,“ vysvětluje Judita. „Rozhodně nesáhnete vedle, zvolíte-li praktickou věc, která prospěje vaší značce i přírodě. Mezi takové hity určitě patří rostoucí novoročenky, láhve z recyklovaných PETek nebo třeba mýdlo z lógru.“
Rostoucí novoročenka je taková, která je vytištěná na rostoucím papíru. Když si ji pak obdarovaný zasadí, vyrostou mu květiny nebo třeba bylinky. Možnosti využití rostoucího papíru jsou široké. V malých formátech se využije na vizitky, jmenovky nebo záložky, ve větších na přání nebo diplomy a ve formátu A3 poslouží jako netradiční balicí papír. A když se blíží silvestr a období večírků a oslav, máme tu ještě jeden tip na využití rostoucího papíru: konfety. Oproti papírovému (nebo ještě hůř plastovému) odpadu, který si užije svých pár vteřin slávy a pak mizí v koši, konfety z rostoucího papíru stačí smést a dát jim další život v květináči.
Jaké dárky jsou podle vás opravdu smysluplné a udělají radost?
Ty nehmotné, řekla bych. Společný čas, který opravdu prožijeme a ne přežijeme. To je zdroj radosti a energie i v těch nejtemnějších dnech zimy. Nejsem matka Tereza a přesto mě více než další věci těší možnost podpořit smysluplné projekty: enviromentální a ty pomáhající zvířatům.
Z klasických dárků vybírám ty, které budou dlouho sloužit a dělat radost. Třeba takový, které by si obdarovaný sám nekoupil a přesto po něm touží. Rozhodně platí, že méně je více.
Co dát za dárek někomu, kdo říká, že všechno má?
Čas je něco, co si nikdo nekoupí. Je to jediná věc, kterou nesměníme za peníze. Takže je cenný pro každého. Pak už záleží v jaké podobě je pro něj čas vzácný: pro maminku na rodičovské to může být čas jen pro sebe, pro babičku společný čas s vnoučaty a pro tátu zajímavý cyklovýlet. To už musí každý rozpoznat a věnovat ten pravý čas.
Máte návod, jak změnit tradiční přemýšlení nad konzumními svátky?
Než jsem měla děti, udělovala jsem pověstné knížecí rady: stačí nepodléhat konzumní masáži, zaměřit se na duchovní podstatu Vánoc a užít si je v radosti a skromnosti. S dětmi je však obrana před šíleným konzumem dosti složitá. Ony jsou přímo atakovány tolika lákadly, která prostě musí mít, že je mi z toho až úzko.
Máme dohodu s prarodiči a kamarády, že mrňousové najdou pod stromečkem pouze dva velké dárky a dospělí jeden. Výsledek je úspěšný jen střídavě, ale snažíme se. Považuji za důležité učit děti, že nedostanou vše, co chtějí. Umožnit jim dlouho se na něco těšit. A nějakou touhu i oželet. Prostě nezískat vše hned.
