Za brněnskou značkou slow fashion Venna studio stojí kamarádky Vendula Kolářová a Natália Drevenáková. „Často se pereme s otázkou, zda je vůbec v dnešní době ještě potřeba produkovat další kusy oblečení,“ říkají oděvní výtvarnice.
Vendula s Natálií se seznámily při studiu na brněnské Fakultě výtvarných umění VUT a v roce 2020 pustily do světa první kusy oblečení. Cílová skupina se z okruhu kamarádů začala rozrůstat mezi veřejnost a vznikla značka Venna studio, pro niž je charakteristická lokální, zodpovědná výroba. Oversize střihy z přírodních materiálů se nešijí v klasických konfekčních velikostech, ale ve třech různých rozměrech, ze kterých si sami vyberete, jak moc volné oblečení vám bude pohodlné. Některé modely nabízejí více možností nošení, protože vedle udržitelnosti je pro autorky důležitá také funkčnost. Jejich tvorbu si budete moct prohlédnout v Praze na prázdninovém Dyzajn marketu, který se koná o víkendu 29. a 30. července na Piazzettě Národního divadla.
Čím jste přispěly k tomu, aby se na planetě žilo líp?
Jako oděvní značka se často pereme s otázkou, zda je vůbec v dnešní době ještě potřeba produkovat další kusy oblečení. Snažíme se proto naše kousky tvořit, jak jen nejzodpovědněji umíme. Zakládáme si na původu materiálu, je pro nás důležité, aby neprocestoval celý svět. Nedržíme si sklad našitých kusů, které by třeba nikdo nevynosil, vše šijeme po objednání. Je pro náš důležité, aby se materiál následně využil a vynosil na maximum. Abychom to shrnuly – snažíme se v tvorbě mít zodpovědný přístup. Využíváme přírodní materiály s respektem a úctou.
Co by se od vás ostatní mohli učit?
Zajímavá otázka… Nemáme pocit, že bychom se mohly stavět do role učitelek, ale určitě nám zalichotí, když slyšíme, že jsme někomu inspirací. Zároveň to ale bereme jako velkou zodpovědnost být tím správným vzorem.
Čeho si samy my dvě vážíme, je nejspíš naše otevřenost. Sdílíme otevřeně náš proces tvorby i vše o materiálech. Ke sdílení taky patří množství spoluprací, které v rámci tvorby vyhledáváme. Učíme se taky tedy od sebe navzájem. Myslíme, že i odpověď na první otázku, tedy zodpovědný, lokální přístup by mohl být pro někoho vzorem.
Jaký svůj prohřešek proti ekologii nemáte sílu nebo chuť odstranit?
Snažíme se tyto prohřešky vůbec nemít. Například naše kousky balíme do pytlíků, které šijeme ze zbytkových materiálů, a pokud posíláme balíček, snažíme se využít to, co už se k nám dostalo. Možná to pak není „vzorový balíček pro unboxing videa“, pro nás je ale důležitější to, že neprodukujeme další odpad.
Asi se v této otázce zase vrátíme k té první. Produkce nových kousků oděvu, to je ta věc, kterou neumíme odstranit.
Co jste si zvládly opravit a nemusely to vyhazovat?
Pokud se máme kouknout do vlastních šatníků, tak tam určitě najdeme víc kousků.
Vendula: Mám-li vypíchnout jednu věc, tak by top byly rifle. Kupovala jsem je v sekáči a střih je tak skvělý, že jsem se rozhodla je opravovat do nekonečna. Záplat už na nich bude aspoň šest.
Natália: Vodovodný odtok, skriňu, nohavice, poličky.
Jakou věc jste v poslední době daly na charitu nebo poslaly znovu do oběhu?
Do oběhu pravidelně obě dvě posíláme oblečení, které už nevynosíme a jen nám leží ve skříni.
Vendula: Věc, kterou si z posledních let pamatuji nejvíce, byla matrace a oblečení pro ukrajinské uprchlíky. To ve mně asi z poslední doby rezonuje nejvíc.
Natália: Oblečenie, knihy, hračky, nábytok.
Jakou největší zbytečnost jste si kdy pořídily?
Vendula: Hmm, musím se zamyslet. Už delší dobu se zaměřuji na to, abych zbytečně nehromadila věci. Pokud hledám něco, co mi schází, například nábytek, snažím se hledat po bazarech a kupovat věci z druhé ruky. Nad čím se často zamýšlím jako nad zbytečným plýtváním, jsou silonky. Nenosím je často, ale mrzí mě, že se většinou roztrhnou při prvním nošení, a vzhledem k tomu, že to je umělý materiál… Tohle bude asi ta věc.
Natália: Hmm… Netuším, snažím sa nekupovať zbytočné.
Kdy jste jely naposled hromadnou dopravou?
Vendula: Hromadnou dopravu používám pravidelně. Zrovna dneska ráno jsem do práce jela „šalinou“, protože pršelo. Nemám auto, takže i na návštěvy k rodičům jezdím vlakem. Případně využívám spolujízdy.
Natália: Tento týden, jinak bicyklem.
Jaká osobnost, značka nebo třeba kniha podle vás stojí za pozornost a může být pro ostatní inspirací?
Vendula: Je spousta aspektů v životě, které nás můžou inspirovat. Co se týká velkých značek, mám moc ráda přehlídky Jacquemuse. Co se týká udržitelnosti a cirkulární ekonomiky, tak Trace Collective. Ale když se zaměříme více na lokální scénu, mám ráda tvorbu Hanky Kubešové nebo Johanky Skálové. Vážím si preciznosti obou dvou. A pokud bych neměla mluvit jen o módě, tak třeba v rámci pohybu a péče o tělo je to Sandra Selinger. Hýbu se s ní od té doby, co začala učit, a baví mě sledovat její cestu a pohled na tělo. U šití (a nejen u toho) je totiž neskutečně důležité vykompenzovat dlouhé hodiny sezení za strojem. A kniha? Nepatřím mezi vášnivé čtenáře, ale za poslední roky bych asi doporučila knihu Malý princ v nás.
Natália: Naši starí rodičia? Inšpirácia nikdy nie je daleko. Netreba hladať známé osobnosti.
Kdybyste se staly prezidentkami zeměkoule, jaké nařízení nebo zákon byste vyhlásily?
Vendula: Doufám, že se do této pozice nikdy nedostanu. Myslím, že by to pro mě byl obrovský stres a asi bych nechtěla vydávat taková rozhodnutí jen sama za sebe. Určitě bych se chtěla radit a diskutovat, co je potřeba „nařizovat“. Co mě ale teď napadá, jsou války, ráda bych tohle zakázala. Boj ega mocnářů, za který trpí spousta lidí. A další věc, kterou bych si přála, je, abychom všichni mohli trošku zpomalit. Nehonit se tolik za výplatou, moct víc odpočívat, nenechat se strhnout sezónami a sezónními slevami… Prostě žít víc v přítomnosti. Nevím jestli jsem ten druhý bod vysvětlila úplně přesně, ale každý se nad tím může zamyslet ze své perspektivy.
Natália: Právo pre každého lúbiť, koho chce, a terapia pre každého.
Co vám v nedávné době udělalo radost?
Vendula: V posledních dnech mi dělá radost, když se mi třeba k večeru ozvou kamarádi a jedeme se osvěžit k vodě. Nebo třeba výborné jídlo. I když příjmu dřív z práce a mám volnější odpoledne bez plánů. Jsou to takové maličkosti, které asi souvisí s tou předchozí otázkou a zmiňovaným zpomalením, zaměřením se na jednotlivé okamžiky.
Natália: Kúpanie v jazere.
