Již více než dvacet let stojí za agenturou 2media.cz – jednou z nejsilnějších agentur na trhu kulturního PR. Zároveň zastupuje jako agentka mladé začínající herce nebo originální výtvarníky a na sociálních sítích tráví čas jako kulturní influencer.
Pavlína Fechterová studovala filmovou a divadelní vědu. Na jejím těle najdete řadu tetování, která jsou jejím deníkem. Žije tady a teď a dokazuje, že nikdy není na nic pozdě. Obdivuji na ní, jak rychle dokáže manifestovat a realizovat projekty. Jak ostatní vášnivě nadchne, aby s ní spolupracovali. Když se Pavlína zamýšlí nad ženami, které ji inspirují, trochu poťouchle a s nadsázkou je společně nakonec nacházíme. Pavlíně totiž vadí, že musí selektovat s ohledem na pohlaví. Právě vymezování je proti její srsti.
Ester Krumbachová a Věra Chytilová, výtvarnice / režisérka
Z české kinematografie, z artového prostředí, na mě celoživotně působí tyto dvě ženy. Svou svobodou, talentem, ženským feministickým smýšlením pro mě vždycky byly zdrojem inspirace. Přestože některé filmy z české nové vlny jsou v dnešní době už v lecčem nefunkční, tvorba těchto umělkyň je nadčasová. Vidím to i na tom, jak jejich myšlenky o feminismu, svobodě a anarchii působí na nejmladší generaci i dnes. Jejich aktivismus a provokace určitým způsobem zneklidňovaly a iritovaly maloměšťácké zajeté stereotypy. Znejisťovaly konvenční nastavené programy, a to je třeba v každé době. Vždycky pro mě bylo absolutně důležité téma postavení znevýhodněných skupin. Ať jsou to genderová či rasová témata, ageismus či společenská šikana. Vadí mi diskriminace, ale i přehnaná pozitivní diskriminace.
Mám husí kůži z toho, když někdo řekne: „Mám kamaráda, který je gay, ale je fakt v pohodě.“ Proč mi prosím neřekneš, jaký je člověk a jak se má?
Mám radost, že se konečně všechny tyhle otázky řeší na masovější a globální úrovni. Mladá generace nepotřebuje mainstreamová média, aby jim dělala názor. Zajímá mě apel, hlas, který je slyšet. Protože někdo nemá hlas na to, aby volal. Někdo to třeba neumí a potřebuje, aby se ho někdo zastal. Takové ženy jako Ester Krumbachová a Věra Chytilová musely prošlapávat cestu.
Pro 2media.cz je společenský dopad našich kampaní důležitý. Projekty, na kterých pracujeme, si vybírám eticky, držíme se záměrně mimo politickou sféru a mimo svět velkých korporací. Díky své práci máme možnost dát vědět o něčem, co může pomoci nasměrovat celospolečenský pohyb. Zastupovali jsme neuvěřitelně inspirativní ženy a muže. To rozhodnutí, komu dáváme svou sílu, je přece strhující.
J. K. Rowlingová, spisovatelka
Vytvořila v Bradavicích svět hodnot a přátelství, který zásadně ovlivnil můj život. Prvního Harryho Pottera jsem četla hned, jak vyšla kniha v premiéře. Ta nádherná metafora světa čarodějů je pro mě hlavně o síle přátelství. Naučilo mě to určitě víc si vážit kamarádství. Magický prostor kolem Harryho Pottera je tu pro všechny a umožňuje nám se do něj vracet bez ohledu na to, kolik vám je. Určitou hravost a snění o kouzlech by lidi neměli ztratit tím, že vyjdou ze základky. Jsem komunitní člověk a myslím, že je skvělé, když najdeš stejně smýšlející lidi, kterými se obklopíš a něco s nimi můžeš dál vytvářet. Takovou pospolitost máme i ve 2media.cz a na vlně „art2friends“ vzniká řada projektů na základě různě generačních přátelství a radosti z něj.
To, že Rowlingová ve svém věku a pozici nepochopila některé pohyby společnosti, to, že se nevhodně vyhranila proti úpravě zákona o uznávání pohlaví, který měl uvolnit cestu pro ty, kteří své pohlaví chtějí změnit, byla její chyba. Zachovala se minimálně neempaticky. Myslím si, že prostě nenacítila ten názorový diskurz. Ale na druhou stranu věřím, že přesně v takovém případě je dobré spíš vysvětlovat než deplatformovat. Děsí mě, když se z fanouška přes noc stane hater. Trochu „black mirror“.
Kybernetický shaming je neomalený. Lidé si prostě spíš zaslouží říct: „Teď se možná pleteš, pojďme probrat proč. Může ti to třeba otevřít oči. Můžeme tě nasměrovat, jak se na situaci dívat, když ne, pokusíme se tvůj opačný názor tolerovat, než tě zablokovat a potrestat.“ Sama se snažím jít raději tou mírumilovnější cestou a lidem, se kterými nesouhlasím, chci nabízet otázky spíš než se k nim otáčet zády. Někdy je třeba vést i nepříjemný dialog a nebýt jen ve své bezpečné skupině stejně smýšlejících. A navíc – negace vede jen k negaci.
Greta Thunberg, švédská klimatická aktivistka
Gretě bylo čtrnáct, když začala se svými stávkami, které měly vzbudit větší pozornost vůči problémům klimatických změn. Bavilo mě tehdy, jak dokáže malá holka ve žluté pláštěnce vytočit světové leadery, ředitele korporátů, prezidenty republik (třeba i té naší). To je až legrační, jak se mohou nechat nachytat a díky tomu se odhalit.
Cením si její odvahu i to, že je to pro ni tak důležité, že to vymění za pohodlnost schování se. Riskuje kyberšikanu, jako mnoho dalších aktivistů. Šla do toho za nás, za něco, co všichni používáme a potřebujeme k životu. Málokdo má sílu jít s kůží na trh, vzít to na sebe.
Obecně hledám inspiraci spíše v současnosti než v minulosti. Vnímám, že teenageři mají často větší koule než generace jejich rodičů. Určitě znám z dějepisu řadu žen, kterých si vážím, a vím, že bychom bez nich nemohli dělat to, co děláme, a žít to, co žijeme, ale v dnešní době spíš pozoruji lidi, kteří se dostávají ke slovu teď. Komu může vadit Greta a její celosvětová stávka? To, že najednou někoho přinutí reagovat, znamená, že se jí to povedlo. Začne se o tom mluvit a vyústí to v to, že se výrazně posune v určité vrstvě společnosti proenvironmentální veřejné mínění. Roky byla tato témata ignorována či tabuizována a teď – ač je občas ta forma nepříjemná – to otevírá cestu ke změně.
Elizabeth a Julie, moje dcery
Jsou inspirativní i jako poradci a parťačky. Znají mě nejlíp na světě a jejich názor pro mě má největší váhu, je totiž vždycky nejbližší a nejupřímnější. Vracím se zase k tomu, že mě baví poslouchat teenagery, jejich hlas bychom měli poslouchat daleko víc. Připadá mi legrační, když potřebují dospělí lidé radit teenagerům například v oblastech internetu, sociálních sítí, technologií, současných světových otázek. Teenageři by měli radit nám, dospělým, a v těchto oblastech dávat školení svým rodičům a učitelům.
P. S.: Chtěla bych říci, že mě doopravdy inspirují ženy, které mám kolem sebe. Díky vám za to – Léno Brauner, Johanko Urbanová, Tamaro Klusová, Iveto Brixí, Anno Kopecká, Eliško Podzimková, Terezo Dočkalová, Simono Lewandowská, Kamilo Polívková, Lenko Smolíková, Anastasie Chocholatá, Hanko Havránková, Anno Kameníková, autorko tohoto rozhovoru Markéto Faustová a další moje skvělé přítelkyně. Zbožňuju vás, protože díky vám je život krásnější a zábavnější…
