Anna Julie Slováčková začala kariéru už ve třech letech dabingem známé postavičky Krtečka. Od šestnácti vystupovala v muzikálech a v září loňského roku vydala svoji druhou desku s názvem Osudová. V tom čase se také dozvěděla diagnózu. Rakovina se vrátila. Je odhodlaná více než kdy jindy nad touto zákeřnou nemocí zvítězit.
Nemocí si člověk uvědomí, jak důležitá je podpora ostatních. Mít kolem sebe rodinu, přátele, partnera. Kdo je vám největší oporou?
Můj přítel. Bydlíme spolu. Ten se mnou vše sdílí a jsem za to nesmírně vděčná. A samozřejmě moje rodina, rodiče, brácha. Kamarádi, jsou se mnou denně v kontaktu. Mají o mě strach. A fanoušci. Tolik krásných zpráv, toho si vážím. Jen někdy je toho moc, nemohu všem odpovídat, někdy potřebuji být i sama.
Často se stane, že právě partner nemoc svého protějšku nezvládne, a bohužel jsou to více muži, kteří odcházejí. Jaká je vaše zkušenost?
Já jsem měla a mám obrovské štěstí na partnery, kteří mě v nemoci podrželi. Můj přítel se o mě opravdu láskyplně stará, je mi nablízku a oporou. A není to pro něj jednoduchý. Zvládat moje nálady. Během léčby se mění tělo, najednou jste bez vlasů, oteklá. Poprvé to bylo sakra těžký, teď už vím, do čeho jdu a co mě čeká. Nedokážu si představit, že muž v takové těžké chvíli svoji ženu opustí.
foto: Honza Zima
Vy sama jste zmínila v jednom rozhovoru, že psychika je hrozně důležitá. Že to může být spouštěč nemoci. Jak se vám daří zvládat toto náročné období?
Naučila jsem se mít se více ráda, i v této situaci. Milovat své nitro, uvědomit si krásu duše, i když pohled do zrcadla říká něco jiného. A podpořit tělo, které bojuje. Dát mu péči, kterou zaslouží, pohlazení. A starat se o svoji hlavu. I když si někdy připadám jako seschlá želva. Základ je mít se rád. A mít kolem sebe lidi, kteří vás mají rádi. Uzdravení je i o lásce.
Myslíte si, že psychické zdraví je ve společnosti stále tabu?
Tabu to stále je. Není nic špatného na tom najít si terapeuta, nebát se vyzkoušet těch lidí víc, protože ne vždycky nám sedne hned první člověk, se kterým se uvidíme. Nevzdat to, když to zpočátku nejde. Je dobré mít svého psychologa a zajít tam na prevenci, jako chodíme k zubaři. I když je nám zdánlivě dobře.
Vraťme se na chvíli k vaší nemoci. Jaké jste měla příznaky?
Kašlala jsem, poměrně dlouho, léčím se mnoho let s refluxem, při kterém je kašel častým příznakem. Zhoršilo se to ale po první léčbě ozařováním. Předminulý rok na podzim, v roce 2022, jsem prodělala fakt těžkou chřipku. Kašlala jsem. Strašně. Já myslela, že si „vykašlu plíce“. Skončila jsem tenkrát na pohotovosti, dostala antibiotika. Bylo to poprvé, co jsem zrušila koncerty, včetně O2 areny, kde jsem měla vystupovat s Pokáčem. Musela jsem to zrušit, vůbec jsem nemohla mluvit. Tam podle mě nastal zlom. Od té doby jsem kašlala furt. Každou noc jsem se vždycky od tří do čtyř budila kašlem. Dokonce jsem hledala na internetu, co to znamená.
Svůj příběh jste se rozhodla sdílet veřejně, abyste motivovala a možná i varovala své okolí. Co byste ostatním vzkázala?
Aby nezapomínali na prevenci. Existuje krásná aplikace Preventivka. Strašně dobře udělaná aplikace, kam si člověk může napsat, kde byl. Člověk to nemusí nosit v hlavě, aplikace připomene, že se blíží termín další preventivní prohlídky. A myslet na to, že psychické zdraví jde ruku v ruce s fyzickým. Když se bude člověk dlouhodobě trápit, tak to tělesná schránka jednou prostě odskáče. A taky je důležité mít se rád. Neřešit hlouposti. Užívat si každý den a radovat se z maličkostí.
