Lukáš Hejlík letos získal cenu Czech Social Awards za on-line sbírku gurmánských tipů Gastromapa, která se rozrostla i v knihy, podcasty a seriály. Kromě toho během roku brázdí republiku se svým projektem scénického čtení Listování. Je tedy pořád v pohybu. A on-line. Rozhovor jsme vedli na dálku, když byl v zrovna v Brně křtít svou třetí knihu. S otázkami jsem ho zastihla po večeři.
Kde jste byl a co jste si dal?
S dcerou a jejím klukem jsme procházeli Brno, respektive centrum. Dělal jsem livestream na Instagram, abych všem, co pořád ještě nechápou, proč vydávám knížku jenom o Brně, dokázal, jak to tam hučí, jak to tam žije. Jako kdybyste se dostali na mejdan, o kterém vám nikdo neřekl, a vy byste si říkali, sakra, jaktože jsem to nevěděl už před týdnem, tady chci být! A to se netýká jenom barů, pivnic, ale i restaurací a bister. Všechno je úplně plné.
Celé jsme si to prošli a skončili jsme v bistru Soul, které je na brněnské scéně už asi sedm let a máme to tam moc rádi. Já jsem měl hummus talíř, dcera si dala praženou rýži a Josef měl udon nudle s vajíčkem.
Rozhodl jste se vydat sbírku gastrotipů z Brna i proto, že to tam znáte od doby, kdy jste byl v angažmá v Městském divadle Brno? Člověk by čekal, že první bude Praha.
Moje angažmá, jéje, to už je snad dvanáct let nazpátek! Naopak, v tu dobu bylo Brno úplně jiné. Ale v rozpuku gastronomie, což je zhruba doba trvání Gastromapy – neříkám, že je to moje zásluha, spíš se nesu na křídlech toho boomu –, jsem si všímal, co se dělo v Brně. V covidu se každý staral hlavně o to, aby přežil. V Brně samozřejmě taky, ale v podstatě se tam nic nezastavilo a přirostla spousta nových zajímavých konceptů. Brno dělám proto, že je to nejvíc koncentrovaná zóna a já jsem z toho nadšený. Přesně jak jsem vám to popisoval tou procházkou po centru. I když i Brno dokazuje, že super prosperující kavárna může fungovat na sídlišti.
Máte v plánu zaměřit se na další města?
Řekli jsme si, že půjdeme edicí monoprůvodců. První připadl na Brno, což ale vůbec neznamená, že to mám promyšlené, že bych pokračoval třeba Ostravou a Plzní. Tam bych určitě stovku tipů dohromady nedal, i když Plzeň je teď úplně skvělá. Asi vím, jak by mohla vypadat struktura další celorepublikové knížky, ale absolutně nevím, co bude dál.
S Gastromapou dělám všechno spontánně. Jediné, co vím, že každý den musím přinášet na facebookový profil jeden report a tip. Což není problém, protože mám namapovány dva měsíce dopředu, možná i tři. Podvědomě vím, že kdybych s tím přestal a dělal jenom knihy a videa, přestane to fungovat. Lidi pořád stejně nejvíc zajímají denní reporty na Facebooku.
Už máte tedy z čeho vybírat. Kam byste vzal v létě ženu, kdybyste mohli jet na výlet sami bez dětí?
To je super otázka! Přemýšlím, jestli se nám vůbec může podařit jet někam bez dětí. Asi by to bylo něco, co už jsme spolu zažili a co bych si rád zopakoval, protože se přiznám, že velmi rád vzpomínám na dobu před dětmi.
Určitě by to bylo Chateau Kotěra, což je pro mě skrytý klenot mezi všemi zámeckými koncepty se super kuchyní. Je to poměrně přirozený zámek, kde je plno luxusu, ale nikdo na něj moc neupozorňuje. Mají tam spoustu děl od Štursy, Kotěry, Gočára, Jurkoviče a do toho famózní jídlo z kuchyně Roberta Chejna. Pak taky vzpomínám na to, když byl Vojtík jednou tři dny s babičkou, a my jsme si s manželkou užili festival v Karlových Varech. A pak na naše první prázdniny, kdy jsme legendárním Volkswagenem 1976, takovou tou hipísáckou dodávkou s transportérem 2, objeli Česko a poznávali naši zemi a tak trochu i sami sebe. To bylo moc hezký, ať jsme byli v Mikulově, v Českých Budějovicích, kdekoliv. To bych si taky docela rád aspoň částečně zopakoval.
Jak jste Chateau Kotěra objevil?
Určitě to bylo klasicky přes doporučení. Celá Gastromapa funguje na doporučení od mých sledujících. Úplně na začátku, před devíti lety, kdy jsem jestě vůbec netušil, jak mě to bude bavit a co všechno s Gastromapou podniknu, jsem si po těch tipech pátral sám. Od začátku to fungovalo tak, že jsem každý den přinesl na Facebook Gastromapy jeden tip. S přibývajícím dosahem se to obrátilo. Lidi, kteří to četli, vždycky řekli, ježiš, to je super, zajeďte se podívat ještě sem, to se vám taky bude líbit. Dnes je těch tipů téměř 1500 a mám za sebou asi 1200 navštívených míst po celém Česku.
Stalo se vám, že jste někam jel na základě tipu, a pak jste byl zklamaný?
Samozřejmě. Čím větší dosah a čím víc se knížky nebo pořady dostávaly mezi lidi, tím víc mi přicházely i tzv. marné tipy. Ta místa si na svých pracovních cestách rámcově rešeršuju, ale občas se stane, že je tip nemastný neslaný. Když jsem nespokojený, tak o tom místu mlčím. Když se mi líbí, napíšu o něm a dám ho na mapu. Jsou tam i body, které třeba podrobuju kritice, ale celkově to je za mě inspirativní tip, kam se lidi můžou s důvěrou v Gastromapu vydat.
Snažím se dávat na mapu podniky, které něčím přesahují svůj regionální stín a mají být super volbou pro lidi, kteří jsou na cestách. Nutně to neznamená, že to musí být luxusní. Ale prostě něco, co je dál, než je průměr.
Děláte podcasty, vydáváte knížky. Propojujete text, video, on-line… Ani knížky nejsou jen sbírkou tipů, jsou interaktivní. Jak to funguje?
S knížkami se nejen chodí po místech, ale získávají se tam také razítka. Je to až taková dětinská interakce, ale překvapuje mě, jak dobře funguje.
Mám pocit, že všechno, co dělám, je nějaké propojování. V tom jsem se našel. Vystudoval jsem herectví a do toho mě bavily knížky, proto jsme vymysleli Listování, což je divadlo na základě knížek. V Gastromapě jsem zase spojil touhu blogovat s možností cestovat po celém Česku.
Křižujete republiku díky Gastromapě i Listování. Je u nás vůbec nějaké místo, kde to ještě neznáte?
Jedno bez druhého by nemohlo existovat. Samozřejmě tam, kam moc nejezdíme s Listováním, nemám toho ani moc na Gastromapě. Obávám se, že je to asi zvláštní kraj, protože ani v tipech od lidí moc uložených podniků nemám. Mluvím o oblasti západních Čech od Plzně doleva, tam je to pro mě fakt zvláštní. O to víc se těším a číhám, až tam něco objevím.
Přes léto s Listováním nejezdíte?
Ta dvě pocovidová léta jsme hráli i o prázdninách, ale letos ne. Byl to randál. Vrátili jsme se do provozu, 120 představení v měsíci a teď jsme rádi, že si užijeme sami sebe. Budeme se šetřit a vrátíme se v plné síle zase od září.
Tři tipy od Lukáše Hejlíka na výlety s dobrým jídlem
SOuLmate Mikro cafe, DUBLOVICE 265
Soňa s Lenkou jsou kamarádky, které se zhlédly v kávě. V Dublovicích v rekreačním domku začaly pražit vlastní zrno. Teď jim pomáhá i Sonin manžel Radek. Pro veřejnost otevřeli SOuLmate Mikro cafe, kde dostanete voňavé flat white v nejstylovějším okénku, ale rádi vás vezmou i dovnitř a ukážou i pražírnu!
Restaurace Na verpánku, KRUMLOVSKÁ 119, LHENICE
Do Lhenic si fakt zajeďte, nejenže je to krásné historické městečko, ale restaurace Na verpánku a pohostinnost rodiny Šveců? To je opravdová krása! Svíčková od maminky nebo curry od syna Ladislava, nádherný interiér, romantická zahrada a přátelská atmosféra, tak se dělá hospoda!
Cukrářství Eklér, MASARYKOVA 1900, HOLEŠOV
V cukrářství Eklér dostanete originální zákusek, který nejen báječně vypadá, ale i chutná. Může to být eklér pistáciový, burákový nebo třeba valašský. K tomu si dejte výběrovou kávu z českých pražíren. Nádherný je také interiér. A je to kousek od krásného holešovského zámku a parku.
Další tipy najdete třeba v jeho knihách. První pojmenovaná 365: Gastromapa Lukáše Hejlíka vyšla v roce 2019 a obsahuje 365 tipů na místa, kde se dobře najíst či napít. V době covidu vznikla druhá s číslem 555 v názvu, která shromažďuje tipy na dostupné výlety po celém Česku doplněné o doporučení, kam zajít na oběd, kávu nebo třeba něco sladkého. Třetí kniha se stovkou gastrotipů Brno 100 je letošní novinkou. Knihy, stejně jako podcasty 111 a Velká žranice nebo seriály Kudy, foodie? (Stream.cz) a Spolu a hladoví (HBO), v němž vyrážel na výlety s dcerou Klárou, navazují na on-line projekt Gastromapa.hejlik.cz.
