Je nějaký kosmetický výrobek, prací nebo čisticí prostředek pro naše zdraví opravdu bezpečný? To dokáže posoudit Katarína Hrivňáková, inženýrka chemie s více než třicetiletou praxí, která se zabývá analýzou složení produktů a jejich certifikacemi. Působí jako odborná garantka neziskové organizace Svět non toxic, která poskytuje spotřebitelům poradenství zdarma. Katarína Hrivňáková je také spoluzakladatelkou značky Alchymistky, která vyrábí přírodní mýdla a kosmetiku a šíří osvětu o tom, jak snížit množství toxických látek v domácnosti a být šetrnější k přírodě. V pátek 8. listopadu povede na Pečující konferenci v prostoru Spojka Karlín diskuzní panel Non toxic vs. ekologie.
Co to vlastně znamená non toxic u kosmetiky?
Je to systém tzv. předběžné opatrnosti. Posuzujeme látky, které vstupují do kosmetického produktu, případně látky, o kterých už dnes víme, že se budou přehodnocovat. Tedy i látky, které současná legislativa povoluje nebo omezuje v určité koncentraci, posuzujeme z hlediska možného rizika i kumulativního efektu. Na nové látky, které přicházejí na trh, se díváme s opatrností.
Můžete uvést příklad něčeho, co se dřív do kosmetiky přidávalo, a dnes už by tam nemělo být?
Typickým příkladem je lilial aneb methylpropional, který je vonnou složkou. Tato látka je od roku 2022 zakázaná a nesmí se uvádět na trh, protože to je prokázaný hormonální disruptor – ovlivňuje a narušuje hormonální systém člověka. Nicméně i dnes stále nacházíme na trhu výrobky s touto zakázanou látkou.
Co vlastně toxické látky v kosmetice mohou způsobovat? Vliv na hormonální systém by mě nenapadl, spíš si představím různé ekzémy…
Když si vezmeme 100 procent chemických látek na trhu, tak o 10 procentech přesně víme, jak se chovají, protože jsou známé dlouhé roky. U 20 procent látek to víme jen částečně a zbývajících 70 procent chemických látek, které neustále vznikají, netušíme, jaký budou mít dopad na zdraví a na životní prostředí. Nejsou to jen hormonální disruptory, známe i látky potenciálně karcinogenní. Můžu zmínit mastek neboli talc, který bude v EU zakázaný, protože to je prokázaný karcinogen. Anebo oxid titaničitý, který je při vdechnutí také karcinogenní, a ten už je zakázaný.
V čem najdeme mastek?
Mastek je přírodní minerál, který se objevuje v dětských zásypech, může být v minerálních pudrech, v make-upech, v maskách… Měl by být zakázaný až během roku 2027. Ještě tedy máme tři roky přechodného období, kdy se všechny produkty s talkem mohou prodávat a dle platné legislativy jsou považovány za bezpečné. Ale my už dopředu víme, že je to potenciální karcinogen, a bereme to v potaz při posuzování, zda je nějaký produkt non toxic, nebo není.
Mluvila jste o kumulativním efektu při posuzování, co to znamená?
Některé látky jsou považované za bezpečné, ale jsou regulované. Například víme, že jí může být v jednom produktu maximálně 1,2 procenta. A teď si představte, že v jednom produktu splníte 1,2 procenta, v druhém produktu je taky 1,2, ve třetím 1,2 a tím už jsme překročili povolený limit, protože nikdo nezkoumal kumulativní efekt.
Kosmetika je ovšem jen malá součást našich životů. Látky se k nám dostávají z jídla, ze životního prostředí, ze zaměstnání. Řada lidí pracuje v toxickém prostředí ‒ lakýrníci, lepiči podlah, zaměstnanci v chemických továrnách, v automobilovém průmyslu… Kosmetika pak může být pomyslnou poslední kapkou, která způsobí nějaké autoimunitní onemocnění, hormonální disbalanci, neplodnost či jiné poruchy.
Jak se v tom má běžný člověk vyznat, pokud chce snižovat rizika?
Je to velmi, velmi těžké. Spotřebitel by si měl najít výrobek nebo výrobce, kterému věří, který je pro něj transparentní. Nenakupovat jen podle ceny. Proto mají podle mě význam lokální výrobky, produkty označené „non toxic“ nebo s certifikáty jako EcoCert, Natrue, i když nezohledňují všechno. Opíráme se o legislativu a existující stupeň poznání, který se samozřejmě vyvíjí. Neumíme říct, jestli se u toho, co je dnes považováno za dobré, za deset let naše děti nebudou chytat za hlavu.
To není fenomén jen naší doby. Na trhu jsme měli v 80. letech krémy, které obsahovaly hormonální složky jako estrogen, které jsou dnes přísně zakázané. Ve 20., 30. letech minulého století se na omlazení používalo radioaktivní bahno. Dnes byste si na sebe radioaktivní masku nedala. V zemědělství se běžně používalo DDT… Jako lidstvo jsme udělali mnoho chyb. Chci ale podotknout, že v současnosti, pokud se dodržuje legislativa, je všechno, co je na trhu, posouzeno jako bezpečné.
Asi ani nemůžeme spoléhat na to, že všechno, co je z přírody, bude bezpečné. Příkladem je zmiňovaný mastek.
Samozřejmě, typická je rtuť, ta je taky přírodní, a přece je to jed. Nebo různé houby, které jsou toxické pro játra. Přírodní nerovná se bezpečné. Nemusí to být ovšem patrné na první pohled. Často máme tak znečištěné životní prostředí, že kontaminuje i jinak neškodné suroviny. Natrháme něco v zahradě, umícháme z toho krém a myslíme si, jak je to super. Nikdo na začátku ovšem naši surovinu neotestoval, jestli rostlinná složka neobsahuje persistentní látky, polutanty, těžké kovy nebo třeba pesticidy ze sousedovy zahrady. A my to pak v dobré víře prodáváme, dokonce na trhu bez různých certifikátů, a lidé věří tomu, že je to dobré. Ale neprošlo to laboratorními testy, každý výrobek totiž musí projít laboratorními testy. To je pro spotřebitele také nebezpečná parketa.
Orientaci nám ztěžují i mnohé zažité představy a mýty. S čím se třeba setkáváte?
Pokoušíme se tyto mýty bourat. Typickým příkladem je šampon na vlasy. Nepotřebujete, aby pěnil jako mořská pěna. Účinnost se neprojevuje vytvářením pěny, ale spotřebitel si myslí, že čím víc pěny, tím lepší umytí.
Často také lidé mají předsudky vůči výrobkům z Číny. Ale víte například, jak se vyrábí kyselina citronová? Každý si myslí, že z citronů. Taková výroba by ale byla neudržitelná. Kolik citronů bychom potřebovali, abychom z nich izolovali kyselinu citronovou? Kolik bychom na to spotřebovali vody? Kyselina citronová se může vyrábět chemickou cestou a také biofermentací. Když ale nabídnu spotřebiteli kyselinu citronovou původem z Číny, diví se, že používám surovinu z Číny. Ano, používám, protože vím, jakou technologií ji vyrobili – biofermentací. Když se chce Čína dostat na evropský trh, nesmí testovat na zvířatech, což je v Číně jinak povolené, a musí splnit mnohem více standardů. Kdyby byla na výrobku napsána země původu Německo, spotřebitele ani nenapadne se znepokojovat, přitom taková kyselina citronová mohla být vyrobená chemickými procesy ve fabrice a za použití spousty vody a různých chemikálií. Ale Německo je pro lidi bližší než něco z Číny.
Část lidí si myslí, že „bio“ výrobky nejsou tak účinné jako konvenční, chemické prostředky. To je taky mýtus?
Ano, pod značkou Alchymistky například vyrábíme prací mýdlo a lidé se ptají, jestli může být dostatečně silné a vypere stejně kvalitně jako nějaký komerční gel. Samozřejmě že ano. Mýdlo je nejstarší prací prostředek, který máme vyzkoušený stovky let. Pak přišly na trh syntetické tenzidy v pracích gelech a myslíme si, že perou líp. Vezměte si tuhé mýdlo na ruce a opláchněte je. Zjistíte, že potřebujete na oplach mnohem méně vody, než když použijete tekuté mýdlo. Navíc při koupi gelu kupujete zároveň vodu, protože je to ředěný produkt, není to čistá látka. Pokud použijete mýdlové vločky, stačí vám menší množství, které si rozředíte vodou sami. Můžete s nimi prát, mýdlovým roztokem můžete umýt podlahy nebo třeba dřevěný nábytek.
V domácnostech se dnes nadužívají chemické látky. Jsme přesvědčení, že potřebujeme speciální čistič na koupelnu, čistič na toaletu, čistič na podlahy… Uvěřili jsme marketingu. Přitom nám stačí skutečně jeden tuhý přípravek. Souvisí to s psychologií. Marketing vás přesvědčuje, že abyste byla dostatečně dobrá hospodyně a matka v domácnosti, potřebujete speciální čističe na všechno a vy po tom sáhnete, protože každý chce být dobrý. Když místo toho budete mít mýdlové vločky a uslyšíte reakce jako: „A to ti jako stačí?“, můžete mít pocit nedostatečnosti, že jste nějaká špindíra.
Opravdu nám stačí mnohem méně prostředků, čímž snižujeme množství chemických látek v domácnosti a zároveň budujeme bezpečný domov pro sebe a své děti. Heslo non toxic zní „Méně je více“. Neumíme ovlivnit čistotu vzduchu venku nebo podmínky v zaměstnání, ale svoji domácnost změnit můžeme.
Psychologie marketingu je mocná. Zaráží mě, kolik se prodává přípravků určených ženám, speciální šampony, kondicionéry, gely s různými vůněmi, přitom pro muže existuje jedna lahvička 3v1, umyje si tím celé tělo i vlasy a funguje to i tak.
Ano, a taky je to člověk, stejně jako žena. Velmi lehko nabíháme na prodejní triky a podléháme tlaku společnosti. Souvisí to s naší touhou být dokonalé. Jedna stará průpovídka říká, že muži stačí být trošku hezčí než čert. Ale na ženu jsou kladeny enormní nároky. My ženy bychom se měly chránit, naučit se znát svoji hodnotu, věřit si a nestat se otrokem marketingu.
