Butikové vinařství Jabloňka najdete na Černém kopci v pražské Tróji. Za jeho úspěchem a především dobrým vínem stojí Lenka Vydra Šmídová. Bývala jachtařka a olympijská vítězka přetavila svoji energii do vybudování jedinečného místa a skvělého vína.
Ti, kteří se blíže zajímají o sport, mají její jméno v paměti. V roce 2004 v Aténách získala stříbrnou medaili. Její cesta k jachtingu ale nebyla přímá, než u něho zakotvila, zkoušela jako malá všemožné sporty. „Lákala mě gymnastika, ale bylo mi řečeno, že jsem na ni moc dlouhá a málo flexibilní, na volejbal jsem zas neměla dost šikovné prsty – ale na jachting brali všechny,“ žertuje Lenka. „Zůstala jsem u něho, bavil mě, bylo to docela dobrodružství. Nebudete tomu věřit, ale začala jsme už v šesti letech! V Neratovicích, kde jsem vyrůstala, sídlila loděnice sice u Labe, ale břeh řeky byl zarostlý a na vodě byl silný proud, na jachting to moc nebylo. Jako úplného začátečníka mě trenér držel na provaze, abych mu nesjela na jez,“ směje se.
Bavilo mě závodit
„Docela pozdě jsem začala s jachtingem na vážno, kolem patnácti let, do té doby jsem ho dělala jen na národní úrovni. V té době byla do programu olympijských her nově zařazena lodní třída Evropa, na které jsem právě začala závodit, a tatínek měl dobrý nápad, že se obrátíme na někoho, kdo nám poradí, co dál. Já sama jsem velké ambice neměla, bavilo mě závodit a hlavně mě těšilo, že jsem porážela muže – muži a ženy závodili u nás v této lodní třídě dohromady. A na tuzemských závodech bylo třeba padesát lodí!“
Zkušený jachtař pan Vejvoda radil pořídit kvalitní plachetnici, a protože to bylo těsně po revoluci, tak v bývalém západním Německu. „Vtipné bylo, že ta ,kocábka‘ byla šestnáct let stará a mně bylo právě taky šestnáct let!“ usmívá se Lenka „A k mé radosti jsem na téhle jachtě začala vyhrávat a poskočila jsem dopředu. I když tato loď byla starší výroby, byla pro mě správně seřízena.“
První olympiáda „na zkoušku“
„A jak jsem na nové jachtě udělala výkonnostní skok, všimli si mě na Českém svazu jachtingu: Nějaká Šmídová poráží muže a vyhrává závody českého poháru! Nabídli mi podporu, novou plachetnici a financování zahraničních závodů,“ vypráví Lenka a dodává, že v jachtingu je nejdůležitější získávat zkušenosti na závodech, i když trénink se také nedá ošidit. Lenka studovala, takže jezdila na závody vždy dříve a s těmi, kdo tam byli, vytvořila tréninkovou skupinu. V pozdější kariéře jezdívala raději na tréninkové kempy – rozhodně je to lepší než upozorňovat na svoji dobrou formu ještě před závody. „Přijedete – a vyhrajete!“ směje se.
Na první olympiádě závodila Lenka až v pětadvaceti letech. V Sydney byla tak trochu na zkušenou a skončila sedmá. Tehdy si uvědomila, že na to, aby dobyla špičku, má. „Vedle budovy Opery byly stupně vítězů a já sledovala, jak na ně vystupují vítězi. Tehdy jsem si řekla, že příště tam budu stát já. Myslím si, že tohle je něco, co platí ve všech odvětvích lidské činnosti – nejdříve musíte mít cíl a přesvědčení, že chcete něčeho dosáhnout, a pak se jednotlivé kroky vaší cesty k tomuto cíli samy poskládají.“
Cesta k vinné révě
Lenka Vydra Šmídová vytvořila společně s manželem na svahu plném náletové zeleně hektarovou vinici a k tomu zrekonstruovali klasicistní letohrádek. Vinařství a zámečku se dnes říká „Jabloňka“. Na svahu hned vedle domu roste sedm a půl tisíc hlav vinné révy.
„Při rekonstrukci jsme objevili historické terasy, které jsou staré 300 let a možná i víc, a zjistili jsme, že se zde už v té době pěstovalo víno,“ vzpomíná majitelka. „Prvních tři sta hlav vinné révy bylo vysázeno spíš na okrasu. Byla to taková zkouška, nevěděli jsme, jestli se něco urodí. Trvalo tři roky, než réva zakořenila, v období sucha jsme je ručně zalévali, ve všem jsme se museli řídit radami odborníka, protože s pěstováním vinné révy jsme neměli vůbec žádné zkušenosti. Dnes je na vinici sedm tisíc hlav a jejich potřebu vody zajišťuje kapénková závlaha. S vinicí nám každý rok během vinobraní chodí pomáhat širší rodina a kamarádi. V průběhu sklizně se u nás vystřídá přes čtyřicet nadšenců, kteří pomáhají. Stálí zaměstnanci jsou jen dva. Máme tři odrůdy bílého vína a zdejší specialitou je Rýnský ryzlink, dále pěstujeme Tramín červený a Rýnský ryzlink červený. I přes to, že nejsme s manželem rození vinaři, našli jsme si k vínu cestu, baví nás smysluplná práce, kde navracíme Černému kopci v Tróji víno, které se zde pěstovalo již před staletími. Vyznáváme udržitelnost, například na opravu původních zídek používáme rozebranou opuku ze starých staveb, na viniční schody zase staré železniční pražce. Budujeme fotovoltaiku na střeše vinařství tak, aby se provoz vinařství energeticky pokryl ze solární energie. Máme obrovské štěstí s kvalitou terrior naší vinice zahrnující výjimečné břidlicové podloží a navíc jeden z nejkrásnějších výhledů na celou Prahu!“
