Bára Vodochodská Machková dokáže jednou ranou sundat agresora. Na kurzech Moderní sebeobrany ovšem nejde tolik o fyzičku, jako o psychologii. Důležité je umět konfliktům předcházet. Bára předává své zkušenosti především ženám, učí i děti.
Jak si představujete kurz sebeobrany? Jako drsný trénink plný kopů a úderů? Tak takhle moderní sebeobrana nevypadá. Fyzická zdatnost se samozřejmě hodí, ale není stěžejní. Mylnou počáteční představu měla i Bára Vodochodská Machková, když na kurzy sebeobrany vyrazila poprvé.
„Představovala jsem si, že se tam naučím, jak někomu – s prominutím – rozbít hubu,“ směje se. „Hodně pracujeme se sebevědomím a s obrazem, který vysíláte navenek. To, co jsme si při prvních lekcích říkali, byly úplně jednoduché věci, které by člověku ale asi hned nedošly. Od začátku se třeba zaměřujeme na postoj těla. Tím, že se jinak postavíte, můžete dost lidí odradit od útoku. Když člověk stojí zhroucený a má ramena do sebe, vypadá menší, slabší a že se bojí. To jsou všechno prvky, které agresora přitahují,“ vysvětluje Bára. „Sebevědomý postoj nemusíte používat jen na ulici v konfliktu, ale třeba když jdete na pohovor se šéfem. Je to taková zpětnovazební smyčka. Když se jinak postavíte, trošku vám to zvedne sebevědomí, i když ho zrovna nemáte. Tohle mi pomohlo i v osobním životě a jsem ráda, že tyto jednoduché rady můžu jako lektorka předávat dál, protože by je podle mě měl znát každý.“
V roce 2018 získala lektorský certifikát a od té doby vede pod hlavičkou organizace Moderní sebeobrana kurzy pro veřejnost a firmy, ale i pro neziskové organizace, pro něž jsou lekce za nižší náklady nebo zdarma. Například Jako doma, která se věnuje ženám a trans osobám bez domova, nebo Tady a teď, která se v Plzni zaměřuje na mládež ze znevýhodněných skupin. Učila i romské dívky z košického sídlištního ghetta Luník IX. Momentálně je na rodičovské a v rodném Dvoře Králové nad Labem zahájila kurz pro pečovatelky z tamější pečovatelské služby, aby neměly strach, když se občas vracejí od klientů ve večerních hodinách.
„Sebeobrana by měla být co nejjednodušší, aby ji mohla použít i vaše babička. Lidé, kteří jsou už na pohled slabí, menší nebo nějak znevýhodnění, jsou přesně ta cílová skupina, na kterou se zaměřujeme, protože agresoři si na ně spíš dovolí.“
Miřte na oči, ne na koule
Nejuniverzálnějším obranným prvkem je tzv. očopich, který se dá velmi rychle naučit a zvládají ho i děti. Z obranného postoje, kdy máte ruce před sebou, jen vystřelíte ruku s nataženými prsty před sebe a zamíříte na útočníkovy oči. Neoslepíte ho, ale i tak je to pro něj nepříjemné. „Když se dobře trefíte, může i omdlít,“ říká Bára. Vy využijete moment překvapení a můžete stihnout utéct. Očopich se dá použít, i když má útočník brýle. Stačí mířit pod ně.
Kopnutí mezi nohy, které by asi řadu z nás napadlo jako první obranná reakce, naopak na kurzech nedoporučují. Při kopu vám hrozí ztráta rovnováhy, a i když se trefíte, útočník nemusí cítit bolest – byť tomu řada lidí nechce věřit. Pod vlivem drog nebo adrenalinu ale opravdu nemusí být bolest překážkou. „Ze svého okolí znám několik žen, které při nepříjemném zážitku tento nástroj použily, a útočníka to nezastavilo,“ upozorňuje Bára.
Samospásný není ani pepřový sprej. Je to dobrý nástroj, musíte ho ale umět používat a vědět, kde ho nosit. Prošlý sprej na dně kabelky vám v konfliktu nepomůže. „Musíte ho napřed vyzkoušet a vědět, jak velkou sílu použít, aby sprej stříkal. Použitý sprej už ale nedávejte zpět do kabelky, je pravděpodobné, že za čas jeho účinek nemusí být dostatečný. Vždy je potřeba nový a nesmí být prošlý. U věci, která by vám mohla zachránit život, chcete, aby byl její účinek zaručený. Sprej noste tak, abyste ho mohla rychle tasit, třeba v kapse.“
Slovní agresí to začíná
Na kurzy často přicházejí lidé, kteří mají za sebou traumatický zážitek, setkali se se sexualizovaným násilím a stává se, že teprve v bezpečném prostředí kurzu o něm poprvé promluví.
„Mám takové ty klasické zážitky, jaké zná skoro každá z nás – plácání po zadku, sexistické komentáře, pokřikování na ulici. Nečekala jsem, že bych se proti tomuto na kurzu naučila bránit. Myslela jsem si, že půjde spíš o fyzické konflikty. Ale tímto to většinou začíná,“ říká Bára. „Když se dokážeme ohradit proti slovnímu útoku, můžeme zabránit něčemu horšímu.“
Podle Amnesty International v České republice dojde asi k 12 tisícům znásilnění ročně, zažije ho každá desátá žena a každý třicátý muž. Přestože si 37 procent lidí z výzkumu, který proběhl v roce 2022, myslí, že pachatelem bývá nejčastěji cizí člověk, opak je pravdou. V 90 procentech případů je násilníkem někdo, koho oběť zná – partner, rodinný příslušník, kolega…
„Na kurzech se dozvídáme, že konflikty často probíhají v rodinném prostředí. Proto zdůrazňujeme, že je potřeba naučit se bránit i proti někomu, kdo je vám blízký. To je totiž těžší než sebeobrana vůči člověku, kterého vidíte poprvé někde na ulici.“
Snahu pomáhat v sobě měla Bára odjakživa: „Vždycky mě štvaly nerovnosti mezi lidmi a sebeobrana je vlastně způsobem, jak se vyrovnat s nespravedlivě nastavenou společností. Těm, kteří nespravedlivost zakouší nejvíc, může sebeobrana pomoct. Není to charita ve smyslu, že já jim pomůžu tím, že zmlátím agresora, ale dám jim nástroje, aby si mohli v nepříjemných situacích pomoct sami.“
Znalosti nabyté v kurzech neslouží jen pro situace, kdy dojde k útoku. Moderní sebeobrana pracuje se sebevědomím, které dokáže nabourat předsudky a stereotypy předávané po generace. „Už na dvouhodinovém kurzu je vidět, že ženy mění své nastavení a vnímání sebe sama. Ten progres je fascinující. Uvědomí si, že se mohou bránit a že si nemusí na sobě nechat štípat dříví. Bývá to pro ně takový Aha moment a říkají si: Proč mi tohle nikdo neřekl dřív? Do té doby měly v hlavě nahráno, a u žen je to typické, že by měly být hodné holky, že by se neměly bránit, že je lepší radši mlčet a nedělat vlny. Potom si to ale často vyčítají, protože někdo překračoval jejich hranice a jim to bylo nepříjemné.“
Tři pravidla slovní sebeobrany
VYKEJTE
Byť si můžete myslet, že pomůže, když někoho sprostě pošlete do háje, je naopak strategičtější s agresorem komunikovat co nejslušněji. I když je oplzlý a mluví na vás sprostě. Nevybíravý způsob komunikace by mohl konflikt vyeskalovat.
JASNÝ POKYN
Zvolte si jednu větu, například: „Nechte mě být.“ Nebo třeba jenom: „Ne.“ Je potřeba to říct hodně rázně a přesvědčivě, jako když chcete dát povel psovi. Věta se dá použít bez ohledu na to, jak agresor začne komunikaci. Může být sprostý, ale i úslužný, nabízí třeba, že vám vezme tašku, a proti tomu se brání hůř. V tu chvíli nemusíte vymýšlet, jak zareagovat, a jen použijete naučenou větu, což vám ušetří čas a usnadní cestu z konfliktu.
OPAKOVAT POŘÁD DOKOLA
Útočník se vás může snažit zaplést do hovoru, ale stůjte si za svým a stále opakujte svůj pokyn. Můžete přidávat na intenzitě hlasu.
