Ročně zemře pod žacími stroji až 60 tisíc srnčat a dalších mláďat. „Srna má silný mateřský pud. Když jí srnče zahyne a lidé ho odklidí nebo ho odtáhne liška, je schopná tam ještě čtrnáct dní chodit, volat ho a hledat,“ upozorňuje Irena Křesáková z iniciativy Zachraň srnče před sekačkou. Nebýt jí a dalších dobrovolníků, kteří vyrážejí do terénu a srnčata zachraňují, přicházely by srny o mláďata dál. Zemědělci a myslivci sice mají ze zákona povinnost zbytečnému úhyhu zvěře zabránit, dodržování legislativy však nikdo nekontroluje.
V květnu a červnu kladou srny mláďata do vysoké trávy a vojtěšky. Srnče tam celý den odpočívá o samotě, matka ho přijde párkrát nakojit, a pak se vždy vzdálí, aby k bezbrannému mláděti nepřilákala predátory. „Všechno vyhodnotí instinktivně správně, není však schopná srnče ochránit před technikou,“ vysvětluje Irena Křesáková, která v tomto období stojí na poli už v pět hodin ráno, než začnou stoupat teploty. Nad vysokým porostem, který mláďata kryje, krouží dron s termovizí a v chladném prostředí bezchybně vyhledává místa vyzařující teplo. Díky tomu Irena s kolegy vyráží najisto a nemusí se bát, že v poli před nájezdem zemědělské techniky nějaké srnče zůstane.
„Zrovna mi volali! Zemědělci nám seč oznámili teď, kdy jsme všichni v práci. Kolega tedy jede na poslední chvíli létat s dronem nad pole. Taková je bohužel situace,“ povzdechne si během našeho telefonického rozhovoru, k němuž si odskočila v polední pauze. Pracuje jako obchodní zástupkyně, záchraně srnčat se věnuje ve volném čase na vlastní náklady.
„Mám pedagogické vzdělání, ale po rozvodu jsem nás s dcerou potřebovala finančně zajistit. Platy ve školství nebyly vysoké, proto jsem se dala na obchodní dráhu. Vedle toho jsem vždycky potřebovala něco, co mi dává vyšší smysl. Posledních deset let intenzivněji vnímám, když někdo trpí, a vadí mi, když se s tím nic nedělá. Nutí mě to k osobní aktivitě a přemýšlím, jak pomoct,“ vysvětluje.
Drony usnadní práci
Před osmi lety ji šokoval rozhlasový spot s odkazem na spolek Stop sečení srnčat. „Vůbec jsem nevěděla, že se to děje. Bylo mi to moc líto a pohnulo mě to k činnosti,“ vzpomíná. Spojila se s autorkou spotu Markétou Rejtharovou a začaly spolu běhat po loukách. „Byly jsme dvě třeba na dvacet hektarů, takže pokud jsme něco našly, byla to obrovská náhoda.“
Než loni s vyhledáváním mláďat začaly pomáhat drony, byla potřeba spousta dobrovolníků, kteří procházeli pole. To zemědělci neviděli moc rádi, báli se, že jim ochránci zvěře pošlapou úrodu. Dnes už jsou klidnější a s dobrovolníky většinou ochotně spolupracují. „Jsme žádaná služba, sami nám volají: ,Pojďte nám to prohlídnout, není pro nás příjemný, když zasekneme srnče.‘ A myslivecké spolky jsou si vědomy toho, že ochranu srnčat úplně nezvládají,“ říká Irena.
Nezanechat stopy
Zachránci srnčat postupují obezřetně, aby po sobě zanechali co nejméně stop. I těch pachových, jinak by totiž srna mládě nemusela přijmout zpět. „Na srnčátko nesaháme holou rukou. Je nutné mít vždycky rukavice a srnče ještě obalíme trsy trávy, aby byl kontakt s kůží i rukavicemi minimální.“ Zvíře putuje do přepravky, která se přemístí na okraj pole, a tam se čeká, než technika dokončí práci. Někdy to trvá až do odpoledne a během té doby se u srnčat střídají dobrovolníci, aby nezůstala bez dozoru. Jakmile je klid, vypouštějí srnčata do nejbližšího zarostlého pole nebo remízku, kde to pro ně bude bezpečné. Srna s mládětem se pak najdou po hlase.
Jen v oblasti Kladenska se Ireně s kolegy podařilo během loňské sezony zachránit kolem 140 srnčat. Letos si přibrali na starost Příbramsko a lesnatější Berounsko, proto se očekává vyšší číslo.
Holubi nejsou havěť
V telefonu od začátku kromě jejího hlasu slyším také intenzivní pípání holouběte, které Irena během rozhovoru dokrmuje. Rodiče ho odmítli a bez péče člověka by nepřežilo. K holubům se dostala před rokem a půl a dnes jich má doma ve voliéře několik desítek. Vzala si je od deratizátora, který je měl usmrtit. „Málokdo ví, že se na střechy domů umisťují deratizační klece na odchyt zdravých holubů. Ti se pak nastrkají do pytle, pustí se tam plyn a oni patnáct minut umírají v křečích,“ upozorňuje.
„Lidem jsou holubi buď naprosto lhostejní, nebo jim vadí. Samozřejmě dělají binec, někdo říká, že ničí památky. Mají sice nemoci, jsou to ale choroby čistě ptačí. Paradoxně vůči ptačí chřipce, která je možná nebezpečná i pro člověka, jsou holubi naprosto imunní,“ dodává.
„Mrzí mě, že problém neumíme řešit jinak než likvidací nevinných živočichů. Jsou to domestikovaní ptáci, které jsme si k sobě přitáhli, a když je nepotřebujeme, zabíjíme je. Přijde mi to nefér. Přitom by jim stačilo udělat zázemí a trochu se jim věnovat. Holubi jsou velmi skromní.“
Humánní řešení regulace přemnožených holubů prosazuje spolek Obecní holubník, s nímž Irena spolupracuje. Náplní práce je zřizování městských holubníků, kde jsou holubům měněna vajíčka za podkladky, čímž se brání jejich množení. O holuby je postaráno, netrpí tolika nemocemi, drží se v blízkosti holubníků a nemají tendenci posedávat jinde po budovách.
Dobře to funguje v Českých Budějovicích nebo v Brně, holubník byste našli i v centru Prahy, kousek od Orloje. „Větší města už tomu začínají být nakloněna. Zjistila, že existují lidé, kteří mají holuby rádi a pohlížejí na ně jako na živé bytosti a ne jako na nějakou havěť.“
Ať už vás víc dojímá osud zbytečně usmrcených srnečků nebo jiných zvířat, zkuste sami přiložit ruku k dílu. „Můžete se rozhlédnout ve svém okolí a zjistit si, jak tam probíhá ochrana srnčat. Na našich stránkách zachransrnce.cz najdete mapku s kontakty na skupiny po celé republice,“ vyzývá Irena. „Je důležité propojovat lidi – u všech témat, na která vláda, úředníci a zúčastněné strany nestačí nebo je to nezajímá. Kdybychom se sami nevložili do problematiky sečení srnčat, neexistovaly by skupinky s drony, srnčata by dál přicházela o život a nikdo by o ničem nevěděl,“ uzavírá.
Legislativa versus realita
Zemědělci mají zákonnou povinnost dbát na to, aby nebyla zraňována nebo usmrcována zvířata. Její nesplnění je klasifikováno jako přestupek s finančními sankcemi. Realita je ovšem jiná, jak dokládají zkušenosti Ireny Křesákové: „Neslyšela jsem o tom, že by někdo dostal pokutu nebo jedna strana u soudu či komise nařkla druhou z nesplnění povinnosti. Myslivci neznají nic jiného než narušení pole rojnicí nebo zapachování pomocí plašičů. Když se to však udělá ve chvíli, kdy tam srna má třeba tři dny staré mládě, nikam už ho odvádět nebude. Srny si navíc začínají zvykat, že jim narušujeme život a ubíráme jim teritorium.“
Titul Laskavec pravidelně uděluje Nadace Lilie & Karla Janečkových dobrosrdečným lidem, kteří se nezištně starají o okolí. Znáte někoho takového, kdo by si ocenění zasloužil? Nominujte ho prostřednictvím formuláře.
