Není jen ten krtkův kamarád s housličkami nebo hlučná návštěva, která nám svým koncertem dokáže udělat z domova džungli. O cvrčkovi se dnes mluví jako o potravě budoucnosti. A víte proč?
Pokud na cestách do exotických zemí s chutí objevujete ty nejpodivnější delikatesy, možná i moderní hmyzí produkty vítáte s otevřenou pusou. S ještě větší radostí zřejmě pozorujete tento trend v případě, že se zajímáte o stravu budoucnosti. Takovou, která je zdravá, nutričně bohatá a zároveň laskavá k naší planetě. No a jestli zatím nepatříte do žádné téhle party a cvrčci, broučci a červíci ve vás vyvolávají všechno možné, jen ne reakci „cool“ nebo „mňam“, zkuste tomu dát aspoň šanci. Jestli se totiž povede prolomit hmyzí blok v hlavách současné západní společnosti a hodně z nás upgraduje svůj jídelníček i tímhle směrem, bude to skutečně právě jeden z těch kroků, který pomůže Zemi znovu najít balanc. Ostatně OSN toto téma ve velkém otevřela už v roce 2013, kdy vydala publikaci „Edible Insects: Future Prospects for Food and Feed Security“, na níž spolupracovali vědci z mnoha oborů z celého světa. Ti jednohlasně tvrdí, že hmyz v sobě nese poselství udržitelnosti a čisté superpotraviny, že s ním spojené zemědělství bude jednou velká věc a po téhle cestě bychom se měli společnými silami rozběhnout co nejrychleji. V roce 2050 totiž bude muset planeta uživit 9 miliard lidí, s čímž souvisí obrovské zvýšení produkce potravin, a vzhledem k tomu, jak zničená je Země našimi potřebami už teď, beze změn našich potravinářských systémů a stravovacích zvyků to nepůjde.
Hmyz jako prevence vzniku pandemií
V centru toho všeho stojí neudržitelný chov hospodářských zvířat na maso. V posledních letech proto intenzivně hledáme a vyvíjíme nutričně uspokojivé alternativy od laboratorně pěstovaného masa přes rostlinné produkty, řasy až po hmyz. Moderní vědecké studie říkají, že výživová hodnota hmyzu je masu velmi podobná a leckdy dokonce ještě lepší. Například cvrčci, o kterých tady bude řeč, obsahují 70 procent proteinů v kvalitě hovězího, 20 procent zdravých tuků (mají dokonce víc omega-3 a omega-6 než losos) a taky tolik diskutovaný vitamin B12, vápník, zinek, železo, spoustu dalších důležitých mikro-nutrientů a celou řadu esenciálních aminokyselin. Navíc se ukazuje, že jejich exoskelet není pro lidský organismus nestravitelný, jak jsme se dlouho mylně domnívali, ale že je zdrojem zdravé vlákniny chitinu a funguje jako prebiotikum. A ve výčtu zdravotních benefitů stále nekončíme: „Vědci říkají, že pandemie, ve které jsme, byla vzhledem k našim stravovacím návykům a zacházení se zvířaty očekávaná už dlouho. Jedním z benefitů hmyzu jako jídla je právě fakt, že snižuje riziko vzniku podobných pandemií. Už z podstaty, že je nám mnohem vzdálenější než zvířata, jejichž viry se na lidi snadno přenášejí,“ vysvětluje jeden ze zakladatelů průkopnického start-upu Sens Foods Radek Hušek, který vyrábí proteinové tyčinky, krekry a těstoviny z cvrččí mouky a má také největší cvrččí farmu na světě. „Sens Foods chápeme jako social business, firmu s cílem řešit nějaký problém ve světě. Tlačíme nový průmysl, novou myšlenku, které navzdory různým komplikacím strašně věříme. Nejde nám o to prodávat brouky, ale vytvářet cestu pro jídlo, které má co nejmenší dopad na životní prostředí,“ začíná Radek další téma, jež je s konzumováním hmyzu spojené – cvrčci a jejich kamarádi jsou extrémně udržitelnou potravinou, a to i v kontextu obřího množství, které pro hladová břicha potřebujeme.
Cvrččí farmy jako řešení
Je samozřejmé, že pokud chceme dosáhnout změny v globálním měřítku, nemůžeme brát hmyz volné přírodě, kde má spoustu důležité práce, a to, že ho je tam právě tolik, kolik ho tam je, má svůj význam. Proto už několik desítek let fungují hlavně v Thajsku cvrččí farmy, na jejichž know-how navázala i ta, kterou v téhle zemi otevřeli kluci ze Sens Foods. No a čísla porovnávající chov cvrčků a běžných domácích zvířat mluví jasně: zatímco kilo živé váhy cvrčků vyprodukuje 2 gramy skleníkových plynů, na kilo prasete připadá 1130 gramů skleníkových plynů, a v případě krávy je to dokonce 2850 gramů. Za cvrččím proteinem je 2000krát menší spotřeba vody a 12krát méně krmiva, než je tomu u stejného množství bílkovin z hovězího. A další podstatná věc – cvrčci se na takových farmách živí vedlejšími produkty rostlinného zemědělství, například rýžovými otrubami, tedy tím, co bychom jinak vyhodili jako organický opad. To, co zase vzniká jako vedlejší produkt při chovu cvrčků, je úplně skvělé organické hnojivo.
Jestli jste jako já, nejspíš teď řešíte, jaký mají takoví cvrčci život, jaký je jejich konec i jak to vůbec u nich „doma“ vypadá. „Jde o maximálně etický, moderní, vertikální způsob farmaření. Cvrčky chováme v boxech, které jsou vyskládané v řadách nad sebou až do výšky šesti metrů, do těch navíc vkládáme papírové krabice, například plata na vajíčka, pod která se můžou schovat. Potřebují velmi málo místa, jsou zvyklí žít v hustých koloniích. V hale udržujeme přítmí a teplo 30 stupňů, které mají rádi,“ popisuje Radek. „Za 35 dní od vyklubání z vajíček dosáhnou cvrčci dospělosti, to je doba, kdy je zpracujeme. Odnášíme je do mrazáku, kde přecházejí do stavu hybernace, stejně jako v přírodě, když se ochladí. Jako hmyz nemají centrální nervovou soustavu, takže nic nepříjemného necítí, jejich organismus se v těchto podmínkách automaticky postupně zpomalí a oni přirozeně usnou. Necháváme je tam dostatečně dlouho na to, aby usnuli napořád.“ Poté se prý těla cvrčků umyjí, namelou, prášek se smíchá s vodou a následně zase usuší. Výsledkem je cvrččí proteinový prášek, který slouží jako základní surovina pro výrobu dalších produktů, ale i pro užití v domácí kuchyni.
Různých start–upů, které se dnes věnují hmyzu jako kvalitnímu zdroji potravy pro lidi, ale i krmivu pro domácí a hospodářská zvířata, je už v současné době na světě skoro tři sta. Největší výzvou je teď pro celé odvětví automatizace výrobních systémů, na které se zaměřuje celá řada probíhajících výzkumů – od toho se totiž odvíjí cena hmyzích potravin a jejich dostupnost pro každého. Další výzvou je pak edukace společnosti o udržitelnosti i zdravotních výhodách třeba zrovna cvrččích produktů. Navzdory aktivitám entomologů a dalších expertů, kteří objevují stále nová užitečná fakta, a obdivuhodným nápadům mnoha vizionářů, v Evropě a v Americe válcuje zatím reakce „fuj“ všechno ostatní. Přitom existují záznamy, že i v naší kultuře bylo dřív jídlo z hmyzu úplně normální. Prý si na něm pochutnávali staří Řekové a Římané, jako o potravě o něm mluví také Bible. „Když vystoupím ze svojí bubliny, vidím, jak dlouhá cesta před námi ještě je. I tak ale věřím, že se to vnímání společnosti změní. Bude se muset změnit, s ohledem na planetu nám nic jiného nezbývá,“ říká Radek.
