Ačkoli je tradiční diamantový průmysl považován za ryze mužské odvětví, nová vlna reprezentovaná laboratořemi je naopak zastoupena hlavně ženami. Pokusy o vytvoření laboratorního diamantu se objevovaly už na konci 19. století, ale první takto vypěstovaný diamant se datuje rokem 1954. „V dnešní době už bez pomoci přístroje ani nerozeznáte vyrobený diamant od toho těženého,“ říká Gabriela Dědičová, zakladatelka ateliéru lab-grown diamantů Tiami.
Gabriela Dědičová se do diamantů zamilovala až po tom, co si pořídila svůj vlastní. Když se rozhodla nasměrovat svoji kariéru do diamantového odvětví, ještě netušila, s kolika předsudky se setká. Nejprve jako žena v tomto převážně mužském oboru, později jako představitelka odnože laboratorních diamantů. „Když jsem odjela do Antverp plná ideálů a nadšení, velmi rychle mě to prostředí uzemnilo. Když mě několik potenciálních dodavatelů požádalo, abych na jednání poslala nějakého muže z firmy a ‚třeba se domluvíme‘, pochopila jsem, že to bude běh na delší trať,“ vypráví Gabriela Dědičová.
V momentě, kdy spouštěla projekt Tiami, v Antverpách se otevíral teprve první obchod s lab-grown diamanty. „Ještě v roce 2019 na veletrzích přetrvávaly předsudky vůči pěstovaným diamantům. Nebudu přehánět, když řeknu, že někteří dodavatelé s námi ani nechtěli komunikovat,“ vzpomíná a dodává: „Musíte být hodně zapálený a vědět, že tomu chcete
obětovat všechno.“
Jak vyrobit diamant
V dnešní době už vypadají laboratorní diamanty tak přirozeně, že ani odborník nedokáže s jistotou říct, zda jde o přírodní, nebo o vyrobený kámen. „Pozná se to pouze za pomoci přístroje. Bohužel se stává i na mezinárodních burzách, že někdo prezentuje lab-grown
diamanty jako těžené, a podle toho nastřeluje vyšší cenu. Pokud nevěříte obchodníkovi, nebo diamanty nemají certifikát z renomované nezávislé gemologické laboratoře, nemáte žádnou
jistotu,“ upřesňuje.
Nerozeznatelné je to i proto, že vybroušený laboratorní diamant je fyzikálně, chemicky i opticky stejný jako ten těžený. Jedna z metod používaných k pěstování diamantů v laboratoři simuluje jejich růst v přírodě díky kombinaci vysokého tlaku a vysoké teploty (HPHT – high pressure, high temperature). Druhá metoda se jmenuje CVD (Chemical Vapor Deposition) –
přirůstání z plynné směsi, kdy k růstu diamantu dochází ve vakuových plazmových reaktorech. Každá metoda pracuje na trochu jiném principu, základ pro pěstování je ale stejný – v obou případech je potřeba diamantové „semínko“. V případě HPHT metody se na semínko dává grafit, který je také čistý uhlík jako diamant, pouze s odlišnými vazbami. Díky kombinaci tlaku a vysoké teploty se grafit rozloží na jednotlivé atomy uhlíku, které s ochlazením sesedávají na diamantové semínko, to pak vertikálně roste. Než bude nový diamant na světě, trvá zhruba 3 až 7 týdnů.
Emoční hodnota šperku
„Pokrok nezastavíme. Nevidím důvod, proč bychom měli ve 21. století podporovat devastující těžbu diamantů, když je díky vyvinutým technologiím dokážeme vytvořit v laboratoři,“ komentuje situaci Gabriela. Co ale to množství energie, které je na výrobu laboratorních diamantů potřeba? Ještě v 70. letech vyrobit laboratorní diamant stálo aspoň pětkrát tolik než ho vytěžit. „Dnes už většina firem využívá hlavně zelenou energii. Třeba Diamond Foundry, kterou podporuje Leonardo DiCaprio, má certifikáty a na výrobu používá jen obnovitelné zdroje, například vodu z řeky Colorado. V Tiami se udržitelnost odráží i v obalech: krabičky ke šperkům se tisknou na 3D tiskárně z PLA (polymery z bramborového škrobu), certifikáty se vyrábí z recyklovaného plastu. Udržitelnost je pro mě hlavní prioritou. Dost mě ovlivnilo prostředí, ve kterém jsem vyrůstala. Už jako děti jsme v 80. letech vozily papír do sběrného dvora, a to se tehdy o tříděném odpadu vůbec nemluvilo,“ vzpomíná.
Hodnocení laboratorních a vytěžených diamantů se neliší – mají stejné certifikáty, hodnotí se dle stejných kritérií – váha, barva, čistota, brus. „Pro šperkařství je nejdůležitější, aby se kámen třpytil. Málokde se to uvádí, ale pouze 2 až 5 procent vytěžených diamantů
dosahuje dostatečné kvality, aby byly použitelné pro šperk,“ upřesňuje Gabriela. Samozřejmě pro spoustu lidí pak hraje roli i otázka investiční hodnoty, kterou laboratorně vyrobený diamant oproti tomu těženému nemá. „Často právě neinvestiční charakter lab-grown kamenů
zákazníky znepokojuje, nicméně musejí si uvědomit, že diamant na investici má váhu 5 karátů a víc. Většina diamantů ve špercích prostě investiční nejsou a je vlastně jedno, jestli jsou vytěžené, nebo vyrobené. A pokud vám někdo nabízí jednokarátový diamant jako investici, nedejte na něj. Diamant v Česku ještě stále nemá dlouhou tradici. I tak mě ale těší, že se teď šperk dává nejen k zásnubám nebo ke kulatinám, ale třeba k narození potomka,“ usmívá se Gabriela. Jejím největším přáním je, aby zákazník spolu se šperkem dostal nejen celoživotní vzpomínku, ale i nějaký zážitek. „Chceme, aby se lidé zamýšleli nad emoční hodnotou šperku. Není to jen módní výstřelek, ale nadčasový klenot, který by se mohl předávat z generace
na generaci,“ dodává.
