V květnu získala od Nadace Lilie & Karla Janečkových titul Laskavec Simona Hrochová, která s rodinou pěstuje zeleninu, ovoce a bylinky s maximálním respektem k půdě a přírodě. Jejich rodinná farma Částkov se v roce 2022 stala certifikovaným Ukázkovým permakulturním projektem a je skvělým příkladem toho, jak může zemědělství prosperovat i bez postřiků a orby.
Dva druhy salátu, ředkvičky, kedlubna, naťová cibulka, mladý česnek, petrželka, koriandr a špenát. To všechno Simona Hrochová v den, kdy jsme si volaly kvůli rozhovoru, nachystala do bedýnek pro zákazníky, kteří z Rodinné farmy Částkov odebírají plodiny v rámci komunitou podporovaného zemědělství (KPZ). Náplň bedýnek se mění podle sezony a za rok jich podílníci dostanou zhruba třicet. V tomto roce farma zásobuje sedm desítek rodin.
„Máme větší poptávku, než dokážeme vypěstovat,“ říká Simona Hrochová, která je na většinu práce sama. „Dělám úplně všechno od osevních plánů, přes výsadby, výsevy, sklizeň, komunikaci se zákazníky, cenotvorbu až po účetnictví,“ vypočítává. Běžně vstává kolem půl šesté, v sezoně dříve, protože musí začít sklízet časně z rána, aby zelenina ve vedru nevadla. Ne že by jí starší synové a muž nepomáhali, ale manžel navíc chodí do zaměstnání, aby se rodina nemusela zadlužovat. „Fungujeme úplně bez dotací a půjček. Celý ten ,cirkus‘ si na sebe musí vydělat,“ upozorňuje Simona, která je tak jedinou osobou věnující se farmě na full time. A to ke dvěma hektarům záhonů a sadů patří ještě les a taky slepice, kozy a králíci.
Začátky nebyly snadné
Zemědělství přitom nebyl Simonin studijní obor, ani rodinná tradice předávaná z generace na generaci. „Po tom, co otec umřel v lavině a došlo k rozdělení rodinné firmy zaměřené na stavebnictví, nechala jsem se vyplatit. Pořídila jsem pozemky, dům a začala pěstovat,“ vysvětluje. K přírodě a zdravému stravování měla blízko. „Odmalička jsem jezdila na koni, pak i závodně. Rodiče žili zdravě, mamka byla vegetariánka a řešili jsme původ toho, co jíme. Přivedlo mě to k tomu, že jsem si chtěla pěstovat vlastní potraviny, nejdříve jen pro sebe a postupně i pro jiné.“
Vhodné místo pro založení farmy objevila po dlouhém hledání a začátky nebyly snadné. „Jsme atypická oblast, která nepatří do Polabí, takže u nás ,rostou‘ rula a žula, navíc se nacházíme ve srážkovém stínu. Nepěstujeme tedy na černozemi a s dostatkem srážek a podzemní vody, ale aspoň díky tomu ukazujeme ostatním, že když má člověk odhodlání, je možné se zemědělství věnovat skoro kdekoliv,“ usmívá se.
Neorat a dát šanci predátorům
Simona se inspirovala v zahraničí komunitou podporovaným zemědělstvím a pozitivními příklady vztahu člověka ke krajině a s různými úspěchy a neúspěchy se pokoušela nabyté poznatky aplikovat v domácích podmínkách. Největší smysl jí dávalo permakulturní zemědělství, tedy co největší udržitelnost a co nejmenší zásah člověka. Půdě trvá minimálně čtyři roky, než se promění a vzroste její kvalita. V Částkově si na výrazné výsledky svého snažení museli počkat asi šest let.
„Neměli jsme ideální podmínky pro pěstování, problém půdy byl v množství kamení a jílu. Ale i díky kamení jsme přešli na bezorební systém. Už tři roky vůbec neořeme. Jdeme cestou regenerativního zemědělství, které spočívá v minimálním zásahu do půdy, v jejím skoro nulovém převracení a v maximalizaci pokryvu, ať už plodinou, kterou chci sklízet do bedýnek pro zákazníky, nebo meziplodinami. Díky tomu je půda stále chráněná a zlepšuje se její struktura. Má pak lepší nasákavost, lépe v ní proudí živiny a je stále zakrytá, tudíž jí nehrozí větrná ani vodní eroze. Během let jsme si ověřili, že i když u nás třeba tři čtyři měsíce v létě vůbec neprší, půda si velmi dlouho drží vláhu a zelenina nemá problém růst měsíc či dva bez dodání umělé zálivky.“
Přestože Simona nemá příliš času na jiné aktivity, stará se i o osvětu, hlavně na sociálních sítích. „Snažím se ukazovat, jak to děláme a že to jde, a inspirovat lidi, aby opustili dogmata o zemědělství a vystoupili ze zajetých kolejí. Ti, kteří to zkusí, si sami ověří, že náš přístup funguje. Vnímají, že už jsme tady deset let, a byť pomalými krůčky, jdeme stále vpřed a držíme se,“ říká. „Hlavní je dělat všechno s rozmyslem, ale zároveň se nebát zkoušet. A myslím si, že úplně nejdůležitější, a to nejen v zemědělství, jsou pokora a trpělivost. Pokud je člověk dostatečně pokorný a trpělivý, místo samo mu ukáže, co tam má dělat a jak.“
Co je to permakultura
„Všechno souvisí se vším,“ popisuje Simona ve zkratce princip permakultury, která zahrnuje různé oblasti života s cílem zlepšení jeho kvality v souladu s okolním prostředím a přírodou. Vychází z tradic i z nových vědeckých poznatků a staví na koloběhu přírody, jehož je člověk součástí. Permakulturní zemědělství má být co nejvíc udržitelné a šetrné. Například to, co se na místě vyprodukuje, by tam mělo zůstat a zbytečně se nepřevážet. „U nás třeba nejde jenom o to, že bychom nějaký syntetický postřik vyměnili za ekologický, ale celkově usilujeme o narovnání a uzdravení ekosystému, aby měl dostatek síly a byl dostatečně zdravý, a mohl pak fungovat s naším minimálním zásahem. V současné době už nepoužíváme žádné postřiky, ekosystém si poradí. Dáme šanci predátorům a snažíme se pěstovat co nejzdravější rostliny, které pak odolávají stresu z výkyvů počasí, sucha a podobně.“
Více o principech KPZ
KPZ je komunitou podporované zemědělství, v zahraničí známé pod zkratkou CSA. Podílníci (zákazníci) dopředu zaplatí zemědělci svůj podíl, tedy objem a smluvený počet odběrů jeho produktů, ať už zeleniny, nebo třeba mléčných nebo masných výrobků, podle toho, na co se zemědělec specializuje. Princip sounáležitosti zákazníka s pěstitelem spočívá v tom, že zemědělec má peníze k dispozici už před sezonou, kdy ho čekají největší výdaje, ale ještě nezačal produkovat. Nemusí si pak půjčovat v bance nebo hledat složitá řešení. Úrodu zákazníci dostávají v bedýnkách v předem domluvených intervalech, například jednou týdně. Pro bedýnky si mohou přijet přímo na Rodinnou farmu Částkov nebo si je vyzvednout na jednom ze dvou odběrných míst v Chrudimi.
