Češi ve městech mají zájem o pěstování zeleniny v komunitních zahradách, ne každý je ale ochotný věnovat jejich zakládání a údržbě čas. Nadšencům mohou pomoct obce, protože zahrady jsou přínosem pro všechny. Umožní setkávání se sousedy, jsou zdrojem vlastních kvalitních potravin a pomáhají také čistit vzduch.
Kromě samotného pěstování ovoce, zeleniny či bylinek se koordinátoři komunitních zahrad podílejí i na zlepšování sousedských vztahů v místní komunitě. „Jednou týdně sem chodím pro sklizeň a mám z toho zeleninu skoro na celý týden. Už jsme velká rodina, takže něco dokupuji, ale i ta potravinová soběstačnost tady je,“ prozradila koordinátorka jedné z pražských komunitních zahrad.
Celkový počet komunitních zahrad různého účelu se v současnosti odhaduje na 200. Jejich dobrovolnou databázi představuje portál mapko.cz, kde si každý může najít, zda se nějaká zahrada nachází v okolí jeho bydliště. Kromě produkčních, výchovně-nápravných nebo léčebně-terapeutických se v Česku nejčastěji jedná o volnočasové zahrady, kde mají obyvatelé za členský příspěvek přístup k vlastním nebo společným záhonům, kde si pěstují zeleninu a kde tráví volný čas.
Zájem pěstovat je, méně je času a ochoty organizovat
Koordinátoři jsou většinou již u samotného zrodu zahrady nebo se podílejí na chodu již existující zahrady a zlepšují tak okolí svého bydliště. V městském prostředí vytváří místo, kde mají lidé přímý kontakt s půdou a přírodou či tráví smysluplný čas se svými dětmi. Ty se v zahradě vzdělávají a vidí, jak se pěstují různé druhy rostlin a co obnáší vypěstovat si potravinu.
Z evropských výzkumů vyplývá, že většina komunitních zahrad začala vznikat tzv. odspodu, díky jednotlivci nebo skupině podobně smýšlejících obyvatel. Na tento fenomén se v rámci výzkumu zaměřil tým environmentálních ekonomů z Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.
Výzkumníci zjistili, že ačkoliv je mezi obyvateli rostoucí zájem o pěstování, zdaleka ne všichni jsou ochotni věnovat svůj volný čas založení zahrady, oslovování a hledání komunity a její následné organizaci a rozvoji zahrady. Kromě přínosů zahrad nebo motivací jejich členů proto výzkumný tým zkoumal, co jednotlivé koordinátory k zakládání a rozvoji komunitní zahrady vedlo.
Z rozhovorů se současnými i bývalými koordinátory vyplývá, že nejčastějším důvodem pro založení a koordinování je dlouhodobý zájem o komunitní zahrady, s nimiž se mnohdy setkali v zahraničí nebo v jiném českém městě. Projevuje se to dvojím způsobem: buď samotným zájmem o pěstování a možnosti produkce vlastní zeleniny a ovoce ve vysoké kvalitě, nebo je hlavní motivací zájem o setkávání se sousedy a vytváření místní komunity. Mezi méně časté motivy patří environmentální důvody nebo spojení činnosti se zaměstnáním. Hlavní důvody jsou rozhodně tzv. vnitřní, tedy zájem o zahradu, pěstitele nebo o místo samotné, vytváření místa pro trávení volného času nebo zlepšování kvality života ve městě. Naopak motivace, jako jsou uznání, kariéra nebo finanční odměna, nepovažuje většina koordinátorů za důležité. Ostatně činnost je to většinou dobrovolná a neplacená.
Naprostou většinu oslovených koordinátorů jejich role naplňuje, baví je a hodlají v ní pokračovat. Jsou však i příklady koordinátorů, kteří se svojí rolí nejsou spokojeni, stejně tak s fungováním celé komunity. Mohou se cítit frustrovaně, protože zahrada nefunguje tak, jak by si představovali. Není proto výjimkou, že někteří koordinátoři svou roli ukončili a určité zahrady přestaly existovat úplně.
Pomohou kontaktní místa na úřadech
Mezi zastupiteli místní samosprávy v českých obcích převažuje názor, že komunitní zahrady by měly zůstat aktivitou zdola a iniciativou samotných občanů. „Je lepší, když jsou lidé nuceni si vytvořit nějakou strukturu a starat se o to sami, protože pak i zodpovědnost k zahradě a zájem o ni je větší,” vysvětlil zaměstnanec úřadu v Novém Jičíně. I v takovém případě se však mohou úředníci do podpory komunitních zahrad zapojit. Kromě pomoci s nalezením vhodného městského pozemku uvítají začínající zahrádkáři i možnost konzultací týkající se pěstování nebo budování zázemí. Místní úřad může zřídit kontaktní místo pro získání informací o kompostování nebo práci s komunitou. Pomoci může i s hledáním a propojováním vznikajících nebo existujících komunit a dalších aktérů, jako jsou školy či organizátoři veřejných akcí. Jakákoliv komunikace o komunitních zahradách může inspirovat nerozhodné občany, informovat nové zájemce a rozšířit vznikající komunity, a tím podpořit vznik a rozvoj komunitních zahrad.
Příkladem úspěšné spolupráce města a zájemců ze strany občanů je vznik komunitní zahrady v Kadani. Pozemek pro vznik zahrady skoro v centru města blízko autobusového nádraží vybral sám starosta obce. „Kdysi jsme se potkali na akci Férová snídaně. Mluvila jsem tam o tom, že bych chtěla založit komunitní zahradu, a starosta začal uvažovat o vhodném pozemku,” prozradila koordinátorka zahrady. Město navíc zařídilo oplocení pozemku a vodní pumpu. Členem zahrady se může stát i ten, kdo nemá zájem o pěstování, ale chce využívat její zázemí včetně ohniště, potkávat se s ostatními, nebo jen trávit čas venku ve stínu stromů.
Zadržují vodu, čistí vzduch a chladí
Komunitní zahrady jsou součástí městské zeleně a pro své členy představují oázy klidu uprostřed hustě zastavěných území. Vznikají i v menších městech, na jejich okrajích, najdete je na střechách nebo na jinak nevyužitých opuštěných veřejných pozemcích, tzv. brownfieldech. Samotní obyvatelé jejich zakládáním a rozvojem kultivují veřejný prostor a rovněž mohou přispět ke snížení nákladů na údržbu zeleně ze strany města. Zastupitelé některých obcí vnímají i další přínosy, které tento typ zeleně přináší všem obyvatelům i celému městu. Díky schopnosti zadržovat vodu, čistit vzduch nebo ochlazovat okolí se komunitní zahrady staly podporovaným typem opatření v adaptační strategii na změnu klimatu v Olomouckém kraji. Komunitní zahrady také podporují zdravý životní styl obyvatel a produkci lokálních, sezónních potravin. Mohou přispět ke zlepšení duševního zdraví obyvatel, protože pobyt v zeleni snižuje hladinu stresu a přispívá k psychické pohodě. Zastupitelé měst vnímají i přínos pro angažovanost občanů, rozvíjení zájmu o veřejný prostor a dění ve městě.
Autorka působí na Fakultě sociálně ekonomické na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, kde se zabývá oblastí ekosystémových služby a oceňování přírodních zdrojů, ve městech zkoumá přínosy tzv. zelené a modré infrastruktury a zaměřuje se na městské zemědělství.
