Průměrná teplota se od šedesátých let v Česku zvýšila o 2,2 stupně Celsia. Země v důsledku klimatické změny trpí častějšími extremitami počasí: přívalovými dešti, suchem i horkem. Vlny veder jsou drtivé hlavně v tepelných ostrovech, které se tvoří ve městech. Praha chce rapidně omezit emise skleníkových plynů, přidat zeleň i vodní prvky. Bude to stačit?
Snižovat emise chce Praha do roku 2030 o 45 %, tedy o 4,9 milionů tun CO2 (oproti 8,8 tun z roku 2010). K tomu má vést pražský klimatický plán, který obsahuje šedesát devět různých opatření. Úředníkům i tvůrcům politik je k dispozici již třetím rokem.
Pražský klimaplán řeší čtyři hlavní oblasti: dopravu, energetiku, cirkulární ekonomiku a adaptační opatření.
V adaptační oblasti nyní probíhá implementační plán na roky 2020-2024, v němž získaly podporu přes dvě stovky projektů. Od roku 2020 bylo vyplaceno již 550 milionů korun.
Většina adaptačních opatření se týká zeleně a vodních prvků, takzvané modrozelené infrastruktury, jež dokáže město účinně ochladit v letních žárech. Praha v posledních letech například pomohla navrácení potoku Rokytka do původního koryta, instalovala nové vodní plochy, propustné povrchy na Výstavišti, podpořila výstavbu cyklostezek se stromovými alejemi, umístila květinové biotopy podél dopravních pásů. Pomáhá i s adaptací veřejných zařízení (školka Pastelka na Praze 12, domov pro seniory na Praze 4 a další).
Architekti už vědí, jak na to
„Teď konečně víme, jaký typ adaptačních projektů bychom chtěli podporovat, jak mají přesně vypadat – že nejde jen o běžná udržovací opatření jako odbahnění rybníka či nutnou péči o zeleň, ale určitou nadstavbu, která se k běžné údržbě a revitalizaci připojí. Například rozšíření zelené plochy, změny povrchů, přidání vodních prvků či nová výsadba. Letos jsme zatím podpořili 23 projektů, na které jsme přispěli 24 milionů korun,” říká Tereza Líbová z oddělení environmentálních projektů Odboru ochrany prostředí MHMP.
Dnes podle Terezy Líbové přicházejí již lépe připravené projekty – přibývá zkušeností i inspirace dobrou praxí ze zahraničí. Existuje řada firem či krajinných architektů, kteří nové projekty (včetně těch developerských) dokáží navrhnout v rámci adaptačních trendů: vědí, kam umístit zeleň a jakou, znají prvky stínění, umí navrhnout vhodnou zelenou střechu.
Větší znalost a menší obavy podle ní prokazuje i Technická správa komunikací či stavební úřady, které musejí s novými projekty umět pracovat.
„Chceme teď zhodnotit, co se povedlo a nepovedlo v současném období, a do toho budoucího chceme prosadit některé podstatné změny. Zásobník projektů musí například fungovat průběžně, nelze spoléhat na podporu jednou ročně,” uvádí Tereza Líbová.
V roce 2023 získaly podporu tyto typy žádostí:
– projekty s převažující výsadbou stromů nebo keřů, údržba zeleně
– projekty s převažující stavební částí – revitalizace ploch, obnova cest, mobiliář apod., součástí je obvykle obnova zeleně, výsadby
– projekty revitalizace budov – zateplení, výměna oken atd.
– projekty na zadržování vody a hospodaření s dešťovou vodou
– pítka, mlžítka, vodní prvky
Praha též napomáhá podpoře obnovitelných zdrojů energie. V několika dotačních titulech podporuje výměnů starých uhelných a plynových kotlů za tepelná čerpadla a fotovoltaické panely.
S auty si Praha ještě neporadila
Co wellbeingu Pražanů i potenciálu výraznější adaptace stále výrazně škodí, je přemíra individuální automobilové dopravy. Tu se nedaří mírnit tak odvážně jako jinde v Evropě. Ve Vídni, Madridu či Paříži se parkoviště mění v zahrádky restaurací a z frekventovaných ulic se stávají pěší zóny se stromy. Třeba vytížená vídeňská Mariahilfer Strasse je již autům nepřístupná, jedná se totiž podle místních politiků o výstavní městský bulvár. Podobný přístup v Praze zatím dost politické podpory nemá.
Španělská města, která s vlnami veder a s nimi spojenou vyšší úmrtností především seniorů mají vydatné zkušenosti, adaptují celé takzvané superbloky domů, kolem nichž vysadí zeleň a zakážou vjezd automobilům. Superbloky pak propojují „zelenými osami” v podobě ulic nebo mostních konstrukcí. Vznikají tak celé zelené mikročtvrti bez aut.
Mít se kam schovat před vedrem do deseti minut
Barcelona pomáhá obyvatelům přečkat vedra i jinak než dlouhodobou adaptací zástavby. Udržuje 1700 pítek, 183 stíněných stanovišť nebo 227 klimatických útočišť. Zde se mohou lidé ukrýt v příjemné teplotě a každý obyvatel města by je měl mít do deseti minut dostupné.
„Záležet si dávají také na funkční klimatizaci ve veřejné dopravě nebo posílení frekvence spojů. K přípravě na krizová období slouží speciální plán, který se aktivuje každý rok v květnu. Jednotlivé veřejné instituce mají doporučené postupy, jak se s vedry vyrovnat. Město také komunikuje výstrahy s obyvateli, seniory kontaktuje i pomocí letáků,” říká Katarina Svitková z Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM.
Praxí, která v Praze v rámci adaptace města není tak často k vidění, jsou větší projekty na zadržování vody. Jednoduché zasakovací povrchy jsou přitom levnější než podzemní retenční nádrže a zároveň působí lépe na mikroklima. V Praze se také zatím příliš nevyužívají popínavé rostliny na fasádách, které současně stíní a chladí.
Jak se mění počasí?
Tropických dnů v Česku přibývá. Zatímco v šedesátých letech jich za léto bylo průměrně sedm, v rekordním létě 2015 už třicet sedm. Počet dnů, které se výrazněji odchylují od průměrných teplot, postupně stoupá. Nejvíce zatím z průměru vybočil silvestr z roku 2022, kdy bylo v Praze naměřeno 17,7 stupně Celsia.
Stejně tak roste koncentrace CO2 v atmosféře. V roce 2022 dosahovala 421 ppm, letos to bude asi 427 ppm. Dobrá zpráva ale je, že vrchol koncentrace CO2 by podle Mezinárodní energetické agentury měl nastat v nejbližších několika letech.
