Zatímco vy třídíte odpad, pokoušíte se o zero waste a snažíte se šetřit vodou, vaše kamarádka nad podobnými aktivitami jen pobaveně zvedá obočí. Nebo naopak – vy nic moc neřešíte a usmíváte se nad snahami svých známých. Proč to tak je, vysvětluje psychologie klimatu.
Už desítky let se ví, že je naše psychika rozdělena na vědomou část, kde se odehrává to, co nás zajímá, baví anebo to, co se děje aktuálně, a na tu druhou, kam zapadává vše ostatní. Můžeme ji také nazývat soukromou Pandořinou skříňkou. Ukládáme tam to, co se nám nelíbí, co nás štve, zraňuje, ohrožuje, a tak to radši spolehlivě zapomeneme.
Pro některé traumatické nebo naopak nepodstatné události je to docela účinný evoluční mechanismus. Koho by bavilo donekonečna se zaobírat negativními zážitky z autonehody nebo si opakovaně přehrávat nepodstatný rozhovor zaslechnutý na ulici?
Problém nastává v situacích, kdy nám tento mechanismus zkresluje realitu natolik, že ji nejsme schopni vnímat pravdivě. A to se děje právě v případě klimatu, často i v případech zahrnujících etiku, kdy raději „zapomínáme“ třeba na to, že masu na talíři předchází velmi krutý život cítící bytosti a jatka.
Vnitřní konflikt a obranné mechanismy: Jak zapomínáme
Schopnost zastrkávat pod koberec to, co je nám nepříjemné, bývá výsledkem složitějšího procesu, kterému říkáme vnitřní konflikt nebo kognitivní disonance. Zdaleka se neděje jen v případě klimatické krize, podobné jednání je typické třeba pro kuřáky. Ti většinou velmi dobře vědí, že jim kouření ničí zdraví, ale zároveň je tato nezdravá aktivita emočně naplňuje. Tak výrazně proti sobě jdoucí informace, tedy že je možné zemřít kvůli něčemu, co mají lidé tolik rádi, přináší nepříjemný vnitřní konflikt, ve kterém se nedá žít dlouho. Proto existují mechanismy jako vytěsnění, popření nebo disociace, které tento problém vyřeší „zapomenutím“ nebo „přesunutím“ pozornosti jinam.
Obranné reakce a planeta: Když je na pravdy o klimatu příliš
V případě klimatické krize jde o klasické situace. Pokud jste viděli film Don’t Look Up, měli jste možnost pozorovat typický příklad popření, vytěsnění a devalvace – důležité informace prostě „nevidíme“, případně je zlehčujeme.
Dalším častým příkladem je projekce, kdy promítáme své nepříjemné pocity – třeba viny – na jiné lidi, nebo dokonce národy. Možná jste zaslechli, jak za klimatickou krizi mohou Číňani, Indové nebo třeba Afričani. Do třetice jmenujme třeba racionalizaci. Např. v situacích, kdy lidé „moudře“ usoudí, že planeta se oteplovala vždy a je to vlastně normální a vítaný jev, přestože máme pevná data dokazující opak. Pevná data vs. iracionální reakce jsou samotným problémem nevědomých obran v oblasti klimatické krize.
Biasy: Další pomocníci v zapomnění
Poměrně účinným pomocníkem napomáhajícím nevnímání plné hrozby klimatické krize jsou biasy. Jde o polovědomé posuny v našem vnímání, které nám umožňují plně si nepřipouštět to, že klimatická krize ohrožuje i nás.
Jedním z nich je tzv. spatial bias, kvůli kterému máme pocit, že se důsledky klimatické krize budou dít někde jinde, třeba v Bangladéši, na Zélandu. Patří sem i temporal bias, díky němuž zastáváme názor, že se důsledky dotknou až dalších generací. Oba příklady jsou logicky nesprávné, protože důsledky klimatické krize už nyní zažíváme i my v ČR.
Biasů a obran jsou desítky, a všechny mají jeden cíl, umožňují nám neprožívat nepříjemné emoce a úzkost z klimatické krize. Zkreslují realitu natolik, že pak jednáme iracionálně.
Co s tím: Jak na psychologické mechanismy?
Složitá otázka, ještě složitější odpověď. Na začátek je každopádně velmi důležitá ochota vnímat celou pravdu. Velkým dílem jde o rozpoznání vlastních obranných mechanismů a rozhodnutí je odložit. A upravit i to, co reálně děláme, jak žijeme, a být tak spokojenější sami se sebou.
Co se týče obran druhých lidí, je dobré o nich vědět, znát jejich podstatu a počítat s nimi v diskuzích. S lidmi, kteří chtějí diskutovat, je možné o obranách mluvit, většinou je to téma, které zaujme, protože se děje nám všem. Lidé aktivní v práci pro planetu mohou tyto poznatky využít při komunikaci témat ochrany planety a mohou být díky nim v oslovování svého okolí efektivnější.
Na závěr jedna pozitivní informace. Odložit obranné mechanismy se v životě rozhodně vyplatí. Pokud cíleně snižujeme počet nevědomých obran, vnímáme svět kolem sebe reálnější a v důsledku toho se cítíme vnitřně spokojenější. Proč tomu tak je? Obranné mechanismy nás denně stojí velké množství energie, když je odbouráme, zbytečně se nevysilujme a ušetřenou energii můžeme věnovat tam, kde je opravdu třeba.
PRAVDA SE VYPLATÍ
1. Zvědomění
S vědomými informacemi o planetě přichází plná svoboda. V mnoha případech se nám, pokud vnímáme plnou pravdu, otvírají mnohem elegantnější a efektivnější možnosti řešení než jen jednoduše „zapomenout“.
2. Nicnedělání
V případě klimatické krize je velmi nebezpečné. Dělat jakoby nic naši planetu pravděpodobně zničí, což dlouhá léta dokládají výzkumy odborníků klimatologie. S ohledem na skutečnou pravdu můžeme efektivněji upravit životní styl, a díky tomu žít víc v souladu nejen sami se sebou, ale i prakticky přispět ke kolektivním aktivitám pro planetu.
3. Aktivita jako trend
Schopnost vnímat malé osobní přínosy jako cenné a konstruktivní naděje jsou aktuálně ve studiích psychologie klimatu nejnovějšími trendy, jak nepropadnout enviro žalu a dalším negativním emocím.
Iva Linda Maruščáková
Environmentálními tématy se zabývá v podstatě celý život. Vystudovala psychologii a chemii životního prostředí a jako psycholožka a lektorka se věnuje firemnímu rozvoji i psychologii v oblasti ekologie. Přednáší na Univerzitě Karlově a University of New York psychologii klimatické krize, eko psychologii a vegan psychologii. Organizuji webináře zaměřené na vegan psychologii a celkově se snaží inspirovat k tomu, že na zvířatech a planetě víc než záleží.
