V jižní části ostrova Srí Lanka stojí už od roku 1995 záchranná stanice Elephant Transit Home. Funguje jako bezpečný přístav, do kterého putují slůňata, co přišla rukou člověka, otravou jídlem ze skládky nebo kvůli smrti z hladu o svou mámu. Útočiště zde nachází v jednu chvíli přibližně padesát slonů, kteří se po pár letech vrátí na svobodu. Jsou k tomu ale potřeba hektolitry umělého mléka, které pomáhají shánět i Češi.
Úmrtí mámy pro slůně znamená „konečnou“. Zbytek stáda ho nepřijme, nechá ho napospas osudu. Naštěstí sloni jsou právě v těchto končinách považovaní za posvátná zvířata, a tak se už desítky let obyvatelé ostrova starají o to, aby neohrabaní a roztomilí tvorové s dlouhým chobotem dostali šanci na život.
„Pracovníci osiřelé mládě v přírodě odchytnou, převezou do sirotčince, nechají vyšetřit a postarají se o něj. Dostává 3x denně jídlo, zhruba 3 až 4 litry umělého mléka, laskavou péči a začlenění mezi ostatní sirotky, kamarády podobného stáří,“ vysvětluje chod sirotčince Lucie Karlovská Migasová, která založila na dárcovské platformě Znesnáze sbírku s cílem pomoci chodu stanice. Sama na Srí Lance pořádá cvičení pilates jógy a aquagymnastiku pro veřejnost. Z výtěžku nakupuje sušené mléko vozí ho do sirotčince.
„Já se o sirotčinci dozvěděla před třinácti lety od kamarádky. Osud tomu chtěl, že jsme si na Srí Lanku jeli za nějaký čas s manželem odpočinout. Měla jsem nějaké zdravotní potíže, potřebovala jsem klid. Potkali jsme tam nové přátele a zalíbilo se nám tam natolik, že jsme tam během pár následujících let postavili menší hotel s bazénem, a právě tam můžu své cvičení provozovat,“ usmívá se nad cestou osudu přátelská blondýnka, která od malička miluje přírodu a zvířata. „Na Srí Lance nejsou žádné smlouvy, vše tam je na dobré slovo a čistý oči. To, co my tady v Evropě už neumíme,“ dodává.
Bez turistů by záchrana slůňat nebyla možná
Počet slůňat se průběžně mění, ale v útulku je stále třicet až padesát malých slonů, kteří jsou vychovávání už trochu odrostlejšími slony. A také je zde několik mahutů, tedy ošetřovatelů, kteří je přikrmují mlékem a také se starají o zdraví a dostatek přírodní potravy.
„Vše můžete sledovat z distancu minimálně deseti metrů s respektem k osobnímu prostor slonů. Někdy vznikají i roztomilé a komické situace, jako když malé slůňátko, které si vystojí frontu na své tři litry mléka a má se jít pást a učit s ostatními chobůtkem nabírat trávu, jde místo toho zpátky do fronty, oběhne slůňata a zkusí se dostat na řadu znovu. Je vidět, že jsou tam fakt šťastný a je radost ten život tam sledovat. Je to pro ně mezičlánek mezi tragédií, kdy přišli o mámu, a tou svobodou, co je čeká. Je to jediný sirotčinec na Srí Lance, který toto umožňuje,“ vysvětluje důvody své podpory Lucie.
Po jídle se mláďata koupou v přilehlém jezírku, i tam oko turisty dohlédne. V informačním centru sirotčince jsou vystaveny fotografie všech slůňat, které zrovna mají na starost, se spoustou zajímavých informací o životě těchto fascinujících tlustokožců. Turisté jsou pro existenci sloního sirotčince nepostradatelní, protože malé příspěvky od vlády by jeho chod nikdy nepokryly. Proto mahutové umožňují za poplatek turistům sledovat každodenní krmení slonů. Striktně ale lpí na dodržování vzdálenosti a osobním prostoru slůňat.
V sirotčinci zůstává do konce života jen jediný slon
Elephant Transit Home je přechodným domovem pro osiřelá malá slůňata, která by ve volné přírodě sama zahynula. Až na jednu výjimku. A tou je dospělý slon, který nemá nohu.
„Přišel o ni pravděpodobně kvůli výbušnině. Měl silný zánět v noze, dlouho mu to ošetřovali, ale po několika měsících, mu nohu amputovali, aby se zánět nedostal do celého těla. Po rozhovoru s lékařem, který se o něj staral, věřím, že udělali vše, než k tomu kroku došli. Slon dostal protézu, kterou mu každé ráno nasazují. Má několikrát denně procházky, pravidelnou stravu a svůj vlastní výběh. Vypadá spokojeně,“ prohlíží si při vzpomínce na poslední návštěvu fotky Lucie Karlovská Migasová, která se s manželem Filipem vrátila ze Srí Lanky jen před pár dny. Slony milovala vždycky, sbírala talismany s jejich podobou, vždy ji jako milovnici zvířat fascinovali. Dnes jim je blíž, než kdy čekala, a láska k nim ji přiměla pomoci.
Velevážený tvor i ničitel úrody. Postavení slona na Srí Lance má dvě zcela odlišné podoby
V ostrovní zemi jižně od Indie platí sloni za velevážené tvory. Někdy až zbožšťované. Vždyť Buddhův zub z chrámu v Kandy se při slavnostech vozí na hřbetě slona, hinduistický bůh Ganéša má přece sloní hlavu a už dávní panovníci nechávali slony, aby slavnostně udupávali základy svatyní. Jenže, ačkoli název státu zní Srílanská demokratická socialistická republika, sociální výdobytky tam v masové míře určitě nenajdete. Jen miliony chudých lidí, kteří dřou každý den pro pár desítek korun na rýžových polích nebo čajových plantážích. Není divu, že jsou rozhořčení, když jim stádo hladových slonů zničí celou sklizeň a často i obydlí.
„Když sloni nemají co jíst, chodí do lidských obydlí a pustoší políčka. Strach o své živobytí řeší obyvatelé tak, že přes celou noc nechají před domem hořet oheň, protože sloni se ohně bojí, a ve vesnici se střídají na stráží. Když ale stráž usne, stádo zdevastuje úplně všechno, co mají. Když si člověk uvědomí, že v období sucha nemají sloni co jíst, a lidi zavlažují políčka a zahrádky a pěstují plodiny, je to pud sebezáchovy, který by zafungoval stejnou měrou a intenzitou i u člověka,“ říká Lucie, která za roky pravidelných návštěv Srí Lanky zná poměry místních lidí i jejich příběhy z blízka.
Na Srí Lance umírají ročně stovky slonů. Nejvíc je trápí hlad
Sloní populace na Srí Lance se rok od roku zmenšuje. Jejich budoucnost ohrožují stále častější konflikty mezi nimi a naštvanými farmáři, kterým hladoví sloni drancují úrodu. Rozšiřování zemědělské půdy na Srí Lance narušuje přirozené prostředí slonů. Zvířata tak přicházejí o běžné zdroje potravy a míří právě k farmám s kokosy a banány, které milují. Loni přišlo v zemi o život téměř pět stovek slonů, zhruba polovinu z toho mají na svědomí lidé. Podle ekologických aktivistů farmáři staví kvůli slonům elektrické ohradníky se smrtícím napětím, tráví je jedem nebo na ně dokonce nastražují výbušniny. Hladoví sloni na Srí Lance hledají potravu, kde se dá. Třeba i na skládce odpadu, kde ale kvůli pozření toxického odpadu ve velkých počtech umírají. Na ostrově, který obývá zhruba 22 milionů lidí, žije něco přes sedm tisíc divokých slonů. Ti nejmenší z nich, kteří přišli o mámu, se ocitají právě v Elephant Transit Home.
Za nedlouho se tam se svým mužem opět vrátí i Lucie, která díky štědrým dárcům z deset tisíc kilometrů vzdáleného Česka nakoupí obrovské množství umělého mléka. Aby osiřelí sloni dostali novou šanci na život. Láska k přírodě má mnoho podob, tahle je jedna z nejpraktičtějších a nejlaskavějších, která si určitě zaslouží naši pozornost, poděkování a jistě i podporu.
