Rostoucí ceny energií tvrději dopadají na seniorky a samoživitelky. V rozvojových zemích se ženy musí vydávat pro vodu na delší vzdálenosti a kvůli zhoršující se finanční situaci rodin jsou nuceny do domluvených sňatků. Na pracovních postech, které s tím mohou něco dělat, ale ženy často chybí.
Pokud se dostatečně nezaměříme na klimatickou krizi, můžeme s nadsázkou rovnou přestat řešit řadu dalších výzev, včetně současné genderové nerovnosti. Data totiž mluví jasně: současné klimatické politiky jsou nedostatečné a nebrání oteplení planety o více než 2,5°C do konce století, což je zcela neslučitelné se životem, jaký vedeme dnes. Ve víru kolapsu se může stát i to, že společnost zcela ztratí schopnost solidarity.
Ve stínu klimatické krize nelze rezignovat na genderovou nerovnost, protože právě ženy hrají ve zmírňování klimatické krize zásadní roli a zlepšení jejich postavení je při hledání odpovědí na krizi klíčové. Zabývat se klimatickou krizí i nerovnostmi zároveň navíc slibuje komplexnější a efektivnější řešení obou problémů. Obě výzvy totiž mají mnoho společného: promítají se do všech oblastí společnosti, ať už se jedná o pracovní trh, dopravu, bezpečnost, vzdělání nebo zahraniční politiku. Oba problémy spojuje i to, že jsou akutní. Klimatickou krizi na vlastní kůži pociťují už dnes miliony lidí a genderová rovnost je stále v nedohlednu. Podle loňské zprávy OSN dosáhneme současným tempem celosvětové genderové rovnosti za 286 let.
Ženy z globálního Jihu i Severu v epicentru dění
Dopady změny klimatu se projevují v různých částech světa rozdílně. Jedno ale mají všechny oblasti společné: ať už je místní kontext jakýkoliv, nejvíce zasaženy jsou často právě ženy. V subsaharské Africe musí z důvodu sucha na cestě pro vodu zdolávat čím dál delší trasy, v jihovýchodní Asii jsou dívky nuceny do domluvených sňatků, protože jejich rodiny si tváří v tvář intenzivnějším extrémním meteorologickým jevům, podrývajícím jejich živobytí, nemůžou dovolit dcery neprovdat. S tajícími ledy na pólech, intenzivnějšími suchy a záplavami se nerovnosti ve společnosti dále prohlubují.
Takzvaný globální Sever také není vůči genderovým rozměrům změny klimatu imunní. Evropskými vlnami veder jsou nejvíce zasaženy seniorky, roste taky počet studií poukazujících na vedro jako na stresor vedoucí k domácímu násilí (například v Madridu, ale i celosvětově). V Česku vidíme další genderový rozměr druhé tváře klimatické krize, a sice energetické krize. Závislost na fosilních zdrojích a rostoucí ceny energií vedou k energetické chudobě, která se nepřekvapivě týká převážně žen samoživitelek a důchodkyň.
Gaps. Gaps. Gaps. Mezery kam se podíváš
Samotné dopady měnícího se klimatu se odvíjejí od místních či regionálních přírodních podmínek a společenských struktur. Všude se však setkáváme s tzv. mezerami (gaps), které zároveň ukazují i potenciál pro jejich nápravu. Právě tyto navzájem provázané mezery odhalují důvody, proč jsou ženy zranitelnější vůči dopadům měnícího se klimatu než muži. Řeč je například o horší možnosti přizpůsobovat se měnícím se podmínkám (adaptation gap). Důvody jsou kulturní, místně specifické, ale i systémové, které úzce souvisejí s menším finančním kapitálem pro vykoupení se z rizikové situace (gender pay gap) a horšími finančními možnostmi, jak si zachovat teplotní komfort, ať už v zimě, při vlnách veder nebo ve stáří (pension gap).
Tyto mezery se netýkají jenom dopadů zmíněných problémů. Nalezneme je i v rovině možných řešení. Vedle dlouhodobého problému trápícího klimatickou vědu už desítky let, a sice přetavení vědeckých poznatků do konkrétních činů (knowledge-action gap) a nedostatečné klimatické gramotnosti společností (climate literacy gap), narážíme na fakt, že ženy chybí v pozicích, na kterých se rozhoduje o podobě řešení klimatické krize (power gap). Konkrétně v Česku je nedostatečný přístup žen k „mocenským pozicím“ v politice, ekonomice a společnosti zjevný. V porovnání s ostatními státy Evropské unie se nacházíme na 3. místě od konce, hůře už je na tom jen Řecko a Maďarsko.
Genderová slepota v praxi i na papíře
Fakt, že pro docílení udržitelného společenského rozvoje a zvládnutí klimatické krize je potřeba reagovat na systémové nerovnosti a podpořit genderovou rovnost, není žádnou novinkou. Různé závazky týkající se posílení počtu žen v rozhodovacích pozicích a potřeby transformačních politik najdeme na úrovni globální, unijní i národní. A ačkoliv víme, že zelená transformace „musí být sociálně spravedlivá, nebo nebude žádná“, většina politik je i tak genderově slepá. To znamená, že přestože budou do modernizace české ekonomiky plynout stamiliardy eur z unijních fondů, nevíme, jak ovlivní současnou genderovou nerovnost a zda ji dokonce neprohloubí.
Již nyní můžeme v kontextu energetické krize a potřeby snižovat spotřebu energií zaznamenat řadu dilemat, která mohou negativně dopadat právě na ženy. Řeč je například o ztlumení veřejného osvětlení na ulicích na úkor bezpečnosti, omezení veřejné dopravy, kterou však využívají více ženy, nebo snížení vytápění v budovách, přičemž kvůli rozdílné termoregulaci vnímají ženy pokles teplot výrazněji než muži. Velkým tématem je také nastavení takových mechanismů a společenské atmosféry, aby výhody z transformace a modernizace ekonomiky a energetiky v podobě dobře placených nových pracovních příležitostí využily všechny společenské skupiny včetně žen. Jak upozorňuje studie provedená v severských státech EU, nejvíce emisně náročné sektory (energetika, doprava, zemědělství, stavebnictví) jsou v současnosti „mužskými“ sférami. Je proto potřeba dát pozor na to, aby z jejich modernizace opět netěžili jen muži.
Spirála nerovností v přemýšlení i systému: osobní je politické
Nejedná se ale jenom o to, proč by neměla být polovina lidstva vyloučená z rozhodování o podobě řešení změny klimatu. K dosažení skutečné rovnoprávnosti musí ženy překonat i řadu každodenních překážek zakořeněných v sociálních normách či zákonech. S konkrétními doporučeními reagujícími na zažité maskulinní společenské normy a zákony přichází nová studie OECD. Pokud chceme podpořit genderovou rovnost, musíme se podívat i na identifikovaných deset norem, které změně brání. Nepřekvapivě se jedná například o streotypní vnímání toho, jak má vypadat správná „chlapská“ práce (a tedy i ženská), jak má být rozdělena neplacená péče v domácnosti nebo kdo spravuje majetek. Právě tyto zažité představy o tom, co je správné, mohou bránit ženám nacházet si práci ve slibné oblasti obnovitelných zdrojů energie, využívat nízkoemisní technologie, orientovat se v dotačních programech nebo prosazovat změny ve firmách, na úřadech i doma.
Mozaika řešení: ženy jako aktérky v zahraniční politice, zemědělství i právu
Čím dál více analýz dokládá, že role žen v současných výzvách je nezastupitelná a že genderová rovnost musí jít ruku v ruce se zelenou transformací. Touto cestou se vydávají pestřejší správní rady firem, jejichž činnost vede k udržitelnějším výsledkům, nebo inkluzivní zahraniční politika zaměřená na rovná práva, zastoupení a zdroje (nejnověji například nizozemská a německá zahraniční feministická politika). Více žen také realizuje pozitivní změnu přímo „v terénu“. Například podle Organizace evropských vlastníků půdy majitelky a správkyně půdy na rozdíl od majitelů a správců upřednostňují ochranu přírody před pouhým využíváním půdy. Ženy se jako hybatelky změny navíc nenechávají omezovat ani věkovým limitem! Aktuálně Evropský soud pro lidská práva projednává žalobu podanou švýcarskými seniorkami na vládu za to, že změnu klimatu řeší nedostatečně, a tím mimo jiné uvaluje na společnost „klimatický lockdown“, kdy jsou vlny veder tak nesnesitelné, že se venku zkrátka nedá být.
Ve světle celounijního plánu na dosažení klimatické neutrality do roku 2050 prohlásil minulý rok místopředseda EU Frans Timmermans, že „jestli chceme, aby vše zůstalo jako dřív, musí se všechno změnit“. Pakliže chceme udržet planetu obyvatelnou, je nutné dohlížet na to, aby změna byla skutečně spravedlivá a abychom v budoucnosti neopakovali nespravedlivé vzorce chování, přemýšlení a správy. Alarmující údaje o stavu klimatu i genderové nerovnosti nám připomínají, že nejvyšší čas konat je právě teď. Nástroje už máme k dispozici: vědu, demokracii i média. Zejména potřebujeme politickou a osobní odvahu postavit se k řešení čelem.
Mgr. Romana Jungwirth Březovská, M.A.
V Asociaci pro mezinárodní otázky působí jako analytička Klimatýmu se zaměřením na problematiku změny klimatu v širších souvislostech, především s důrazem na globální klimatická vyjednávání, klimatickou bezpečnost, klimatickou diplomacii a spravedlivou odolnost (včetně genderové nerovnosti).
Vystudovala obor Mezinárodní vztahy na UK v Praze a obor International Public Management na Sciences Po v Paříži. V letech 2019 a 2020 zastupovala ČR na mezinárodních klimatických jednáních zaměřených zejména na adaptaci na dopady změny klimatu. Během českého předsednictví Rady EU v roce 2022 spolupracovala s MŽP na vyjednávání mezinárodních závazků v oblasti biologické rozmanitosti a změny klimatu. V současné době pracuje na Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd České republiky.
