Stát si za svým, umět se ozvat. V dnešní době poměrně nepostradatelná schopnost, kterou mnozí z nás stále mají potíže uvést do praxe. V tom, abychom se asertivně projevili, nám často brání zejména obavy z toho, že to, co cítíme, není správné. Asertivita však zahrnuje víc než jen říkat svou pravdu. Abychom byli asertivní, musíme totiž dobře znát sami sebe, vědět, jak se cítíme, co chceme a také pečlivě volit slova.
Na začátek se vás zeptám. Co myslíte, je některá z těchto vět pronesených na adresu souseda asertivní?
1. Jestli vám to nebude vadit, mohl byste ztišit tu hudbu?
2. Ihned ztlumte tu hudbu!
Možná vás to překvapí, ale odpověď zní ne.
Lidé si často myslí, že asertivita znamená stát si za svým a říkat, co si myslíte a cítíte. Z tohoto úhlu pohledu by druhý výrok mohl být za asertivní považován. Ve skutečnosti je však spíše agresivní, protože vyznívá nepříjemně, což adresátovi ztěžuje přijetí sdělení.
První výrok se pokouší být asertivní, ale nedaří se mu to. Je příliš pasivní, takže příjemce jeho obsah příliš snadno odmítne. To, co chceme sdělit, nevyznívá důležitě, i když to pro nás s největší pravděpodobností důležité je.
Zlatý střed
Asertivitu si můžeme představit v určitém kontinuu. Na jednom konci se projevujete příliš slabě a sdělení není bráno vážně, na druhém konci naopak příliš silně a druhá osoba se může začít bránit. Asertivita se neocitá ani v jednom z těchto extrémů, ale přesně uprostřed.
Skutečná asertivita je tedy vyjádření pocitů a potřeb laskavým, uctivým, ale zároveň i dostatečně důrazným způsobem. To zvyšuje pravděpodobnost, že budou vyslyšeny. „Asertivně se chovající člověk říká, o co mu jde, jak situaci vnímá, co si o ní myslí a jak ji prožívá. Má přiměřené sebevědomí, před nikým se neponižuje, ani se nad nikoho nepovyšuje. Respektuje partnera. Umí naslouchat. Zvažuje to, co říkají jiní. Vychází tedy z úcty k sobě i z úcty k druhému a staví nejlepší řešení problému nad osobní vítězství. Je schopen přiznat si omyl i chybu, přistoupit na kompromis,“ popisuje asertivitu kouč Dušan Jílek.
Citové zanedbávání v dětství
Jak už jsme naznačili v úvodu, být asertivní, to je pro mnoho lidí velký oříšek. Proč? Pokud jste vyrůstali v domácnosti, která vaše emoce ignorovala, minimalizovala nebo zlehčovala, pravděpodobně jste přišli o důležité lekce ohledně pocitů a toho, jak fungují. Rodiče se o vaše emoce nestarali, čímž ve vás vzbudili přesvědčení, že to, co cítíte, není důležité. Neměli jste ani možnost naučit se o svých pocitech hovořit.
Jak se naučit být asertivní
Dobrou zprávou nicméně je, že asertivní komunikace má svá pravidla, jakýsi postup, který se můžete naučit. Tento je inspirován radami z magazínu Psychology Today.
1.
Uvědomujte si své pocity už ve chvíli, kdy se daná situace odehrává. Vědět, jak se cítíte před a po, je užitečné. Abyste však byli asertivní, musíte umět identifikovat své pocity uprostřed setkání.
Například už se připozdívá a u sousedů hraje vesele hudba na plné pecky. Cítíte, jak vás příval energie nutí jednat. Svůj pocit identifikujete jako vlnu hněvu.
2.
Uvěřte, že vaše pocity a myšlenky jsou důležité a zaslouží si, aby je druzí vyslechli. „Je důležité si uvědomit, že tu nejsme proto, abychom druhé lidi těšili. Máme právo se vymezit v tom smyslu, kam koho chceme pustit, a říct, co chceme, co potřebujeme a co nikoli,“ radí ve svém článku o asertivitě mediátorka Kateřina Bělková.
Přesvědčte tedy sami sebe, že vaše pocity hněvu jsou oprávněné. Jsou dvě hodiny v noci a vy musíte brzy ráno vstávat.
3.
Když jste smutní či třeba rozzlobení, je důležité zvládnout své pocity, abyste je mohli vyjádřit slovy. To zahrnuje nejprve jejich vnitřní identifikaci, validaci a až poté sdělení. Než začnete reagovat, věnujte několik minut sami sobě. Vypijete sklenici vody a několikrát se zhluboka nadechněte, abyste se uklidnili.
4.
Pokuste se pochopit druhou zúčastněnou osobu (nebo osoby). Co mohou cítit? Pochopte, že vaši sousedé se pravděpodobně dobře baví a pouštění hudby nahlas nemyslí zle.
5.
Zvažte celou situaci a prostředí. Zamyslete se, jak svůj požadavek sousedům co nejlépe sdělit. Například můžete jít k plotu a promluvit si s nimi osobně nebo jim zavolat. Vezměte také v potaz, že během posledního měsíce se to možná nestalo poprvé.
Jakmile dáte tyto informace dohromady, budete schopni vyjádřit, co cítíte a co potřebujete, a to tak, že vás ostatní vyslyší. Když se vyjádříte asertivně, je pravděpodobnější, že se setkáte s pochopením, a možná vám dokonce druzí vyhoví.
Můžete tedy říct: „Vypadá to, že se dobře bavíte, ale já mám kvůli té hlasité hudbě problém usnout. Mohli byste odteď vždy kolem desáté hudbu ztlumit? Opravdu bych to ocenila, protože ráno mám práci.“
Tři kroky k asertivitě
Jinak lze ideální asertivní odpověď shrnout dle Jílka do následujících kroků:
1. Projevení empatie
„Chápu, že…“
„Rozumím vám…“
2. Sdělení vašeho stanoviska. Fakticky, bez emocí a útoků.
3. Návrh možného řešení
Na závěr přidáváme několik tipů podle Psychology Today, jak můžete své asertivní schopnosti ještě více zdokonalit.
-
Co nejčastěji během dne provádějte takzvanou kontrolu pocitů. Ptejte se sami sebe, jak se právě cítíte a zda něco potřebujete.
-
Jazyk emocí je důležitý. Možná znáte výrazy jako šťastný, smutný a naštvaný, nicméně existuje celá řada dalších slov popisujících emoce, která můžete využít ve svůj prospěch. Rozšíření emočního slovníku vám pomůže lépe svým emocím porozumět a poté je i lépe sdílet s druhými.
-
Poznejte svou hodnotu. Pokaždé, když se rozhodnete promluvit sami za sebe, vysíláte sobě i ostatním zprávu, že na vás záleží.
-
Místo toho, abyste žili podle kréda, které vás dost možná naučili rodiče: „Na mých pocitech nezáleží“, řiďte se realističtějším, smysluplnějším a láskyplnějším heslem: „Mé pocity jsou mou vlastní skutečností. Takže na nich záleží.“
Pokud vyzkoušíte alespoň některé z výše uvedených tipů, věříme, že vaše komunikace bude mnohem efektivnější, a častěji vám přinese to, oč usilujete.
