Manželé Fialovi dnes bez podpory státu pečují o zhruba tři desítky němých tváří – kočky, psy i prasátko. Bezpráví páchané na zvířatech je pro ně nepřijatelné a snaží se trpící němé tváře cíleně vyhledávat i vykupovat, aby jim pomohli k lepšímu životu.
Fialovi mají k ruce dvě nepostradatelné dobrovolnice, které pomáhají s administrativou, mazlením, ale také se snaží shánět peníze na chod stanice Mazlíčci u Fialek ve středočeských Klobukách, která je závislá pouze na darech od chápavých lidí. Co vede člověka k tomu, že věnuje každý měsíc část svého invalidního důchodu na pomoc zuboženým zvířatům? Možná uvědomění si ceny života na základě vlastních zkušeností.
Monika Fialová vždy měla zvířata ráda. Ještě když žili v bytě s manželem, měli čivavu Chalieho a labradorku Mášenku, která oslepla, a tak jí chtěli pořídit stejně velkého vodícího psa. Když se jeli podívat na inzerovanou labradorku Bessie, uviděli příšerné podmínky, ve kterých zanedbaná a podvyživená fenka žila. Od majitelů, kteří se nedokázali shodnout ani na jejím jméně, labradorka dobrovolně a s vděčnosti naskočila do auta a od té chvíle žije s Monikou a Romanem. Tehdy Monika vzala místo jako výpomoc v útulku pro kočky a pravděpodobně už tam se začala rodit nejen láska k odvrženým zvířatům, ale i plán. S koupí většího domku se rozrůstala i jejich smečka zachráněných koček, psů i dobytka. A tak začal aktuální život s jednadvaceti kočkami a dvanácti psy, bez dovolených, dlouhých výletů, zbytečného luxusu, ale s hromadou něhy a dobrého pocitu z dalšího zachráněného života.
„Další pes je na cestě k nám. Čeká na transport z rumunského útulku smrti, jako devět předešlých.“
Za každého transportovaného psa musí manželé Fialovi zaplatit 130 euro. Další nemalé náklady padnou pravidelně, i nečekaně, na veterinární péči. Jídlo pro zvířata vyjde v průměru na 550 korun denně. A právě se sháněním peněz se jim rozhodla pomáhat dobrovolnice Adéla se svou sestrou. „Ve stanici sehrávám roli spíš jako takový administrativní dobrovolník. Řídíme se sestrou webové stránky, vedeme a spravujeme aukce, sháníme příspěvky jak finanční tak věcné (pelíšky, oblečky, plínky…). Pomocí soutěží se snažíme přilákat lidi, sháníme boudy a materiál na výstavbu kotců, jezdíme do stanice za miláčky jako mazlící tety. Píšeme příběhy našich Fialek, aby lidi viděli, že s trochou snahy není nutné nad takovými zvířátky lámat hůl,“ vyjmenovává své aktivity.
Zvířata jsou součást rodiny
Adéla je sama velkou milovnicí i chovatelkou zvířat a ve svých 32 letech má na kontě nespočet zachráněných toulavých koček i dalších zvířat. Majitelka stanice je dlouholetá přítelkyně její maminky a právě tudy vedla cesta ke vzájemné spolupráci. „Začalo to žádostí o pomoc s pořádáním aukce. Nakonec jsem se v tom našla dlouhodobě. Jsem ráda, že mohu přispět alespoň svým časem, znalostmi a snahou k něčemu, z čeho mám přinejmenším dobrý pocit a radost,“ vysvětluje, proč svůj volný čas věnuje dobrovolnictví. Příběhy zvířat prožívá velmi osobně, ke každému má blízký vztah. Jejím favoritem je ale neskrývaně husky Tessinka.
Majitelům stanice přirůstají k srdci všichni jejich chovanci. Jelikož je stanice součástí jejich domu, mluví o zvířatech jako o součásti rodiny. Moničina největší srdcovka je siamský kocour Samuel, který k nim přišel jako první. Zanedbaný tak, že mu musely být vytrhány všechny zuby a ještě dnes má špatnou imunitu. „Samuel byl první zachráněná kočka v naší stanici. Několikrát utekl hrobníkovi z lopaty,“ vzpomíná.
Její muž Roman je zemědělec. Se zvířaty pracuje celý život a zastává na stanici roli silného chlapa, protože některá veterinární ošetření jsou s ohledem na fyzický a psychický stav zvířat velmi náročná. Nejvíce mu přirostl k srdci ovárek Bíbánek, jak říká dnes už kulaťoučkému zachráněnému kocourovi.
Monice dal osud handicapovanou dceru. I proto si uvědomuje cenu života každé bytosti
Na statek dojíždí ze zařízení, ve kterém od osmi let žije, pravidelně i jednatřicetiletá Moničina dcera Míša. Ústav se stal jejím domovem několik let před tím, než záchranná stanice vznikla. V době, kdy ještě Monika žila s bývalým manželem. Od toho současného, Romana, dostala Míša příjmení i hromadu otcovské lásky. Společné děti manželé nemají, zato mají hromadu bezbranných tvorů, na nichž se podepsala lidská krutost a kterým se snaží vrátit zdraví i radost ze života.
Bohužel se to tak sešlo, že je Monika v částečném invalidním důchodu. Roman pracuje jako správce statku, přes týden je pryč a domů jezdí na víkendy. Během žní je v práci častěji. Peněz nazbyt rozhodně není. Stanice nedostává žádné dotace. Mají sice velmi laskavého a vstřícného pana veterináře, který jezdí i na hromadné očkování a odčervení a menší úkony k nim, ale ani on nemůže dělat svou práci zadarmo. Stanice Mazlíčci u Fialek je tedy závislá z velké části na štědrosti lidí.
Peníze jsou třeba nejen na krmivo, ale i kotce a léčbu týraných zvířat
„Konkrétně momentálně potřebujeme nejvíce finančně pomoci s výstavbou kotců pro venkovní velké pejsky. Kvůli tomu je potřeba nakoupit stavební materiál, krytinu a boudy. Finance jsou potřeba i na kastraci čtyř fenek, které už dorostly do věku kastrace, na léčbu respiračních problémů kocoura Summyho, u kterého se nedaří zjistit příčinu zánětu dutin v hlavě, ale třeba i na pleny pro kočičku Říkanku, která kvůli diabolce v páteři přišla o zadní nožky a ocásek a musí nosit plenku,“ vypočítává Adéla. Průběžně je ale potřeba pečovat o všechny chráněnce.
„Máme u nás kocourka, který skoro nemá ouška a přišel k nám s tak zničenou kůží, že se na něj nesmělo ani sáhnout, nebo dalšího kocourka, který byl jednou nebo vícekrát tak nakopnut, že má poškozenou kyčel a na zadní nožku sotva chodí. Staráme se o perskou kočičku, která vyrůstala a žila v přepravce, kde i vykonávala potřebu, kvůli čemuž má psychické trauma a přestala růst, a taky mainského kocoura, který byl v tak zanedbaném stavu, že mu cucky srsti prorůstaly do kůže. Máme tu pejsky z rumunských útulků smrti a fenky, které se narodily v Rumunsku na ulici. Dále tu s námi je pejsek, který žil uvázán na řetězu u boudy a byl mlácený, nebo mini prasátko, kterého se majitel zbavil proto, že začalo růst. Dnes má 60 kilogramů,“ uvádí příklady Adéla Prachová, která na dárcovské platformě Znesnáze21 založila sbírku, aby manželům Fialovým pomohla s pomáháním.
Znesnáze21 je nezisková dárcovská on-line platforma, která umožňuje založení charitativní sbírky snadno a rychle. Tato platforma byla vytvořena v lednu 2020 Nadačním fondem pomoci. Pokud i vy chcete pomáhat potřebným, podpořte některý z projektů či sbírek na stránkách Znesnáze21. Nebo dokonce máte někoho ve svém okolí, kdo potřebuje pomocnou ruku? Založte sbírku pro sebe nebo své známé ještě dnes. Vše potřebné naleznete na webu Znesnaze21.cz.
