Jaký vztah máte s tričkem, které dnes nosíte? Čím lépe a déle se znáte, tím by měla být vaše láska větší. Pokud spolu ladíte hodnotami, tak i opravdovější. A váš šatník pomalejší.
Každý kousek oblečení má svůj soukromý příběh. Může začínat krutým zacházením s bytostmi, které mají dvě, čtyři anebo taky žádné nohy, pokračovat putováním v kontejneru po exotických zemích a setkáváním se spoustou lidí, která netrvají ani o sekundu déle, než je nezbytně nutné. Pak se k tomu přidá „vyhajpované“ logo a pořizovací cena nedávající vzhledem k nákladům vůbec smysl a příroda pláče. Anebo je ta story o desítky tisíc kilometrů kratší a o spoustu litrů vody lehčí. Figuruje v ní jen pár osob, které k látce přistupují s respektem a radostí a jejich myšlenkou je vítězství nad časem i nad pravidly konzumu. Příběhy z šatníku definují náš vztah k věcem, které nosíme, i nás samotné.
Ne všichni jim ale chceme naslouchat. Není divu, jsme naučení nakupovat to, co nás oslní na první pohled, je vizuálně efektivní a stojí přesně tolik, kolik si myslíme, že jsme ochotni utratit. Ostatní jsme si zvykli moc neřešit. I když milujeme zvířata, zneklidňují nás zprávy o budoucnosti planety, máme potřebu zachraňovat rozvojové země i pralesy, a četli jsme, že módní průmysl je ten druhý nejšpinavější. Svět mainstreamové fashion funguje tak, abychom se v něm vážnými věcmi nezabývali. Buď vůbec anebo jen na okraj, přesně do té míry, která ještě neohrozí naše konzumní návyky. Koupit, párkrát obléct, zahodit. Nosit dokola stejné věci je nuda. A taky společenské faux paux! V takovém kolotoči není na nějaké hodnoty a příběhy prostor ani čas. Jenže… Ještě nikdy nebylo důležitější a víc cool sešlápnout brzdu a z-p-o-m-a-l-i-t.
Slow fashion myslí na každého
„Klíčem je zbavit se impulzivního nakupování a vrátit módě v našich životech důležitost a péči,“ říká Eva Urbanová, majitelka etického concept storu NILA a jedna z hlavních propagátorek slow fashion u nás. V souladu s touto filozofií nabízí svým zákazníkům oblečení (společně s bytovým designem), které je ekologické, etické, kvalitní a esteticky atraktivní. Mimochodem, pokud náhodou žijete v domnění, že synonymem pro pomalou módu jsou batikované šaty, zdejší návštěva (stejně tak jako omrknutí dalších udržitelných kamenných či internetových obchodů) vám rychle ukáže, že jste vedle jak ta jedle. Slow fashion myslí na každého, od skejťáků po vysoce postavené manažerky, milovnice romantických střihů i fanoušky minimalismu. Jen je občas do získání vytouženého kousku nutné investovat o něco více peněz, námahy a trpělivosti, než jsme v zajetí té obvyklé rychlosti a podbízivosti zvyklí. Přesně tak je to ale správně. „Ti nejstylovější lidi na světě tráví studováním visaček, v kabinkách a plánováním nákupů spoustu času. A to i s ohledem na to, jak pak můžou oblečení kombinovat,“ otevírá Eva další téma, které je v kontextu udržitelného přístupu naprosto zásadní. Jde o sofistikovaný šatník, puzzle, kde není nic navíc, ani nic nechybí. Zkušení slow fashion warriors prý dokážou pohodlně fungovat třeba jen s třiceti kousky oblečení a na rozdíl od majitelů přeplněných skříní mají paradoxně každé ráno co na sebe. A taky tričko, které dnes nosí, nejspíš doopravdy milují. Vyjadřuje jejich světonázor, nestydí se za jeho minulost, jsou spolu dlouho a podle všeho je čeká ještě zábavná budoucnost.
Co bychom měli vědět, než příště vyrazíme na nákup
Průměrně si koupíme dvacet a vyhodíme téměř osm kilogramů oblečení za rok. Bavlna se přitom v přírodě rozkládá jeden až pět měsíců, vlna rok až pět let a polyester více než dvě stě let. Na bavlnu pozor, ta konvenční je pro životní prostředí i pro lidi velké zlo. Ke svému růstu totiž potřebuje spoustu pesticidů a hnojiv, s čímž jdou ruku v ruce obrovská spotřeba vody (na produkci jednoho bavlněného trička jí proteče 2700 litrů) a taky řada možných zdravotních problémů (chemie zůstává v látce, kterou nosíme). Nepřítelem číslo dvě je dnes tak rozšířený polyester, který při výrobě uvolňuje do vzduchu oxid uhličitý a později během praní pak mikroskopické částečky z umělých vláken do vody. Trojka? Dámské punčocháče. Každý rok jich končí na skládce dvě miliardy, přičemž nylon je materiál, který se nikdy nerozloží.
Materiály, který po kterých bychom se naopak měli dívat, jsou biobavlna, len, konopí, polosyntetický lyocell (hvězda současné udržitelné módy), a pokud nejste vegani, tak i vlna, hedvábí, kašmír či alpaka (vše s etickým certifikátem). Pokud o ně pečujeme správně, vydrží nám navěky. I jejich údržba je velice ekologická. Zatímco svetr z akrylu do sebe nasává pachy a musíme jej prát každou chvíli, ten vlněný má samočistící schopnosti a většinou jej stačí vyvětrat.
Nad čím byste se měli zamyslet, než se začnete zbavovat nepotřebných věcí?
Odkládání oblečení na charitu není tak šlechetný počin, jak si většina z nás myslí. Spíš jen přesouváme problém někam, kde na něj nevidíme. Podporujeme tím celou řadu negativních aspektů jako vytváření obrovských skládek v zemích třetího světa, zánik tamní lokální výroby a řemesel a netransparentní trh s použitým oblečením. Ano, textilní kontejner a Armáda spásy jsou stále lepším řešením než netříděný odpad, ale ještě lepší je pro staré kousky najít nové konkrétní majitele třeba v rámci tzv. clothing swaps (výměna oblečení s ostatními), anebo zvážit, jestli nemůžeme věci upcyklovat tak, aby nás zase začaly bavit. Úplně nejlepší je nekupovat nic, o čem víme, že se v našem šatníku dlouho nezdrží.
