Druhé dokážeme milovat, až když skutečně milujeme sami sebe, a s planetou je to stejné. Ještě aby ne – jsme součástí přírody, kde všechno funguje na vzájemně propojených, moudrých principech. Občas na to zapomínáme, ale je jedno místo, kde se to všechno můžeme v klidu učit a hrát podle vlastních pravidel. Místo, které zrcadlí, jak to v sobě máme. Domov.
Z pohledu udržitelnosti se možná ta úplně nejdůležitější část našich životů odehrává v ložnicích. Spánek může za to, kam jsme se evolučně vyvinuli, na jaké vynálezy jsme přišli, jestli chodíme do práce příjemnou procházkou, nakolik jsme schopní myslet na svět okolo i jestli máme sílu s ním něco udělat. Zkrátka, když dobře nespíme, jsme někým jiným, než bychom mohli být. Člověk je přitom jedinou živou bytostí, která se téhle regenerační fáze dobrovolně vzdává. S objevením žárovky jsme si sice prodloužili den, ale taky přestali poslouchat přirozený cirkadiální rytmus. S příchodem modrého světla jsme to všechno zamotali ještě víc – máme větší rozhled, ale také rozhozené vnitřní hodiny a problém jít normálně spát. A tak nám právě ložnice dávají ideální prostor k testování, jak můžeme zkvalitnit svůj život, když to budeme dělat správně. V souladu s přírodou.
Co se stane, když omezíme ponocování u monitorů a displejů?
Bude se radovat náš relaxační vesmír i ekonomika celé rodiny. A když nenecháme přístroje celou noc zapnuté a nabíječky v zásuvkách? Ušetříme až několik procent spotřeby, kterou „upíří energie“ tiše vysává. Je dokázané, že máme úplně jiný den, když jsme do něj probuzení klasickým off-line budíkem. Že daleko zdravější spaní nám poskytne ekologická matrace. Mnohem lépe se nám v noci dýchá ve společnosti organických materiálů a ve vzdušném prostoru. Všichni tušíme, co je pro nás dobré, ale taky chápeme, že za konceptem udržitelného domova se skrývá mnohem větší dobrodružství než ve snu vykouzlený stoprocentně přírodní minimalistický interiér. Staré věci ze světa nemizí mávnutím proutku a ty nové nevzniknou, když mávneme proutkem podruhé. Udržitelnost je hrou kompromisů, souvislostí a celé řady faktorů, do které vstupují i naše osobní preference a startovací pozice.
Kompromis je na místě
Místo toho, abychom se nechali zlákat nabídkou zeleného katalogu, oblečeme stávající syntetickou matraci do ochranného obalu, zachumláme se do přírodních dek a polštářů a pro filtraci vzduchu do ložnice nastěhujeme pokojové rostliny. Teplo domova hned neřešíme topením, dokud nám stačí v interiéru pracovat s koberci a závěsy. Nerozsvěcíme, když venku svítí slunce a raději vytáhneme roletu. Nepotřebné věci nesměrujeme do sběrného dvora, když mají potenciál ještě zůstat v oběhu. Udržitelné myšlení věci nekomplikuje, ale zjednodušuje. Stačí jen pár investic, drobná změna návyků a jste tam, v souladu s přírodou.
A kdybyste přece jen tak moc toužili třeba po novém stolečku k posteli, tady je užitečné vodítko: to, že je stoleček ze dřeva, ještě neznamená, že splňuje všechna pravidla udržitelnosti. Lepší volbou je v přírodě rychle obnovitelný materiál (například bambus). Dopad stolečku na životní prostředí se odvozuje z celého jeho životního cyklu: získání materiálu, zpracování, výroba, doprava a co s ním bude, až doslouží. Stoleček z recyklovaných materiálů může být udržitelnějším řešením než ten z čerstvě pokáceného dřeva. Úplně nejlepším řešením je samozřejmě včas zjistit, že ten stoleček vlastně není vůbec potřeba.
Než se vydáte na další exkurzi po udržitelném domově, může pro vás být inspirací jedna zajímavá věc: v době průmyslové revoluce si moudrý ekonom W. S. Jevons všiml, že technologický pokrok sice vede k efektivnějšímu využívání zdrojů, jejich celková spotřeba přitom ale překvapivě neklesá. Naopak. V době LEDkové se to projevuje tak, že ač samy o sobě tyhle žárovky energii šetří, lidská mysl reaguje o to větším plýtváním. Spotřeba energie za osvětlení tak stále stoupá. Do deseti let by měla být dokonce dvojnásobná. Tomuhle fenoménu se říká Jevonsův paradox a je na každém z nás, jestli si budeme chtít dokázat, že aspoň na naší soukromé planetě neplatí.
