Mezinárodní přehlídka Brno Art Open, známá také jako Sochy v ulicích, je v plném proudu. Sedmý ročník tohoto bienále s podtitulem „Jsem závislý objekt“ představuje třináct realizací umělců a umělkyň z Velké Británie, Maďarska, Polska, České republiky a Slovenska. Objekty letošního ročníku jsou navíc umístěny nejen na otevřených městských prostranstvích, ale například také v interiérech veřejných budov a institucí. No a mezi vystavovanými projekty se nezapomíná ani na ekologická témata.
Pokud přemýšlíte nad tím, kam vyrazit za uměním, skvělou volbou bude určitě Brno Art Open. Přehlídka, která potrvá až do 11. srpna, sleduje město s problematickými místy, s jejich pamětí, neřešitelnými spory, komplikovanými kulturními, politickými a etickými vrstvami nebo uměleckými zásahy. Vybrané lokace jsou pozadím pro diskusi nad obecnými problémy, což podporuje i sdílený zájem umělců a umělkyň o globální témata politická a environmentální, související s krizí neoliberální společnosti či s klimatickým rozvratem.
Vybraný podtitul přehlídky „Jsem závislý objekt“ se odvíjí od diskuse nad osudem plastiky, kterou sochařka Sylva Lacinová vytvořila pro fasádu budovy Sdružených výzkumných ústavů v Brně (1975–1988). Po celou dobu přehlídky bude plastika Sylvy Lacinové umístěna před vstupem do Domu umění na Malinovského náměstí. Instalace umožňuje divákům prožít změnu měřítka, dovoluje prohlédnout si dílo nečekaně zblízka a dotknout se jeho měděného povrchu. Nikdy nekončící hovory týkající se instalace plastiky Sylvy Lacinové a jejího dalšího využití jsou také ústředním tématem videa, které pro BAO natočil Filip Cenkem s performativní platformou D’epog.
Více informací: brnoartopen.cz/
Co na Brno Art Open nevynechat?
1. Juliana Höschlová, Gersonův zázrak, recyklovaný plast
Juliana Höschlová se zabývá vztahem člověka k prostředí, v němž žije, který je nyní intenzivně tematizován v návaznosti na aktuálně nastolenou otázkou klimatické krize. Umělkyně řeší sféru péče a zodpovědnosti, s níž souvisí i výzkum nových materiálů, které představuje prostřednictvím autorských technik – abstraktní biomalby nebo tvorby objektů z plastiglomerátu. Instalace na fasádě dlouhodobě nevyužívané administrativní funkcionalistické budovy v centru Brna navazuje na její předešlé projekty – Poločas rozpadu v Kampusu Hybernská v Praze (2017) a LDPD Ride ve Vitríně Deniska v Olomouci (2018). Juliana Höschlová vnímá opuštěný dům v organismu města jako vtělení dílčích selhání společnosti nebo – v obecnějším smyslu – vadného nastavení systému.
Záměrem projektu Juliany Höschlové je upozornit „domy a místa postrádající péči“. Její přístup je nekompromisní – vizuálním řešením jejich „apokalyptické charisma“ spíše podporuje, než by je překrývala něčím apartním nebo snad pozitivním.
Autorčiným zásadním stanoviskem je ekoaktivistická rovina vyjádřená v motivu recyklace, s nímž pracuje také v přítomné instalaci vytvořené z použitého plastu. Součástí jejího projektu je i karaoke performance, díky níž budova na jeden den ožije společensky angažovanými popovými skladbami s texty vybízejícími náhodné kolemjdoucí, aby ji nevnímali pouze jako nadbytečnou, přehlédnutelnou stafáž.
Místo: Pekařská 405/16
2. Joanna Rajkowska, Drak, instalace
Projekty polské umělkyně Joanny Rajkowské jsou většinou určeny pro veřejný prostor, ať už se jedná o fyzickou instalaci situovanou ve městě, utopickou scénografii pro neexistující sci-fi film o budoucnosti planety nebo třeba o rozsáhlou sérii autorských kosmetických produktů a ozdravných drinků vyrobených z jejích vlastních tělních tekutin distribuovanou mechanismy přejatými z marketingových strategií nadnárodních korporací.
Pro Brno Art Open autorka vytvořila instalaci s výmluvným názvem Drak. Vychází v ní z vědomí strachu před blížící se zkázou civilizace způsobenou nevratnými klimatickými změnami, mezi jejichž nejpříznačnější projevy patří globální oteplování jako osudový důsledek neuváženosti lidského počínání a nenasytnosti a tuposti člověka. Autorka ovšem pracuje se zcela lokálním motivem: se symbolem města, jímž je brněnský drak – ve skutečnosti ovšem vycpaný krokodýl – opředený řadou pověstí. Vycpané tělo „monstra z cizích krajin“ visí v průjezdu budovy Staré radnice už od poloviny šestnáctého století a dodnes se těší velké oblibě u místních obyvatel i návštěvníků města a je samozřejmě i vyhledávanou turistickou atrakcí.
Joanna Rajkowska jde po stopách hlavního motivu velmi důsledně: pracuje s povídkou Bruna Schulze Krokodýlí ulice z roku 1934. Literární tvorba tohoto meziválečného polského avantgardisty spadá do židovské mystické tradice, je inspirována principy luriánské kabaly – principem duchovních světů, teorií stvoření světa, jeho kosmické katastrofy a její nápravy. Autor pracuje s metaforou světa jako textu (a případně i naopak) i se symbolem Knihy, k němuž se ve své instalaci odkazuje také Joanna Rajkowska, když v mrazicím boxu nechává falešného draka, vlastně krokodýla, spočinout na hromadě knih, v jedné pracce s Biblí a v druhé s Descartesovou Rozpravou o metodě. Vstup do zmraženého mikrosvěta instalace přináší mezní fyzický zážitek.
Místo: Anthropos
