Mnohé články pro ženy nám opakovaně podbízejí, že máme nosit červenou rtěnku a prádlo v ceně jednopatrového domu jako Francouzka, vařit těstoviny a středomořím vonící salát jako Italka, mít minimalisticky zařízený byt jako Skandinávka a béžový pršiplášť jako britská lady. A já si vždycky říkám, jaká je to škoda, že nikdo nepřidá víc o tom, jak být šik a krásná jako Češka. Tak tedy:
Češky jsou přirozeně velice krásné, což se odráží v jejich smyslu pro módu. Nepotrpí si na gesta a tuny zdobítek, naopak rády přimíchají do jednoduchého casual stylu nějaký ten sportovní prvek. Což neznačí nedostatek vychování, ale čirou praktičnost – Češi jsou národ sportovců, zahrádkářů, nimrodů a turistů, a podle toho se také oblékají. Navíc, musíte-li dojít od vlaku kus cesty pěšky a k tomu táhnout dvě tašky s jídlem, dvě mírně vzpouzející se děti a jednoho čenichajícího labradora, protože k vám dopravní podnik zrovna zrušil spoj, nelze toto absolvovat v italských lodičkách a ultraúzké sukni. Takový styl oblékání ovšem značí zajímavou ženu, která je vždy ochotná podstoupit náhodné tajemné dobrodružství, běh na patnáct kilometrů za východem slunce na kopci v to počítaje. Češka si taky ráda dopřeje opravdu kvalitní drahou věc, ale protože si jí vzhledem k velkému rozdílu v poměru cena/výplata, který stále přetrvává mezi Západem a postkomunistickými státy, nepořizuje každý týden, naučila se tyto kousky mistrně vykombinovat se svetříkem, který jí kdysi upletla babička, a trochu šílenými botami z butiku, který patří její kamarádce. Samozřejmě, po letech, kdy byly jediným vítězstvím nad komunistickou uniformitou šaty ušité podle německého vzoru dávno vyšlého z módy, má sklony koupit si žluté lodičky a vzít si do nich puntíkované ponožky s krajkou, protože jí připomínají dětství (a navíc ji díky nim ty boty netlačí). A k tomu se od jiné kamarádky nechat ostříhat na fialového ježka. Nicméně i tyto výstřednosti zakomponuje do jinak umírněného zevnějšku tak, že jen podtrhne, jak je od přírody hezká. Celkově by se styl oblékání Češek dal nazvat elegantním minimalismem s roztomilým sklonem k občasným úletům, to vše provedeno prakticky, sportovně a bez byzantinské přebujelosti typické v zemích umístěných více na východ.
![](https://www.whatnews.cz/wp-content/uploads/2024/06/todd-trapani-qXJ6NldT2Xs-unsplash.jpg)
Jeden český bonmot říká, že…
… když je tělo, jupka vždycky padne. Češka moc dobře ví, že na štíhlém tvaru přesýpacích hodin vypadají úžasně i kalhoty za pár stovek. Stane-li se jí tedy náhodou ta věc, že začne připomínat spíše přesýpací orloj, navýší objem procházek se psem a místo velkých piv začne pít piva malá. Vzhledem k tomu, že byla v dětství a dospívání velice pravděpodobně vedena ke sportu buď ve škole, v rodině nebo v nějakém venkovském spolku, si možná dopřeje i nějakou tu cyklistiku, plavání, běh, lyže nebo lezení po horách. Díky předchozí drezúře tak cestou od kámošky z vedlejšího městečka předjede pár cyklopeletonů a do košíčku umístěného na řídítkách pochytá několik květin, tři telefonní čísla a jednu nabídku k sňatku. Pokud ani to nepomůže, odlehčí domácí kuchyni. Češka je pravděpodobně několikátá generace vynikajících kuchařek a vaření si po menší pauze v době pubertálního vzdoru užívá jako spojení relaxu a zdroje kvalitního zdravého jídla. Pokud sama nemá zahradu, poprosí o suroviny známé nebo rodinu, a pak z nich podle receptů babičky Marie a pratety Marty vykouzlí lehké dobroty, kterými naplní spíž, rodinné talíře i svoje dietní krabičky do práce. Je přitom nesmyslným přežitkem považovat její kuchyni plnou tučného masa a knedlíků za jasný pokus o vraždu cholesterolem. Svíčkovou se šesti následovanou chlebíčky a krémovým dortem si schovává výhradně pro návštěvy turistů. Nebo známé, která se nelichotivě vyjádřila o její konfekční velikosti. Pro sebe si ve všední den uvaří fleky, šoulet, kucmoch, kulajdu nebo salát jménem „Smrt zahradním přebytkům“.
![](https://www.whatnews.cz/wp-content/uploads/2024/06/todd-trapani-7pCUY-UoIQ0-unsplash.jpg)
České kouzlo
Češky buď samy zažily komunistická léta plná prázdných regálů, nebo s takovou ženou vyrůstaly v jedné domácnosti. Proto mají v rukávu mnoho receptů a rad, jak si ledacos vyrobit, ušít, opravit a vypěstovat sama. Takže zatímco Korejka dokončuje třetí z patnácti kroků péče o pleť a Francouzka po užití krému z lékárny hodinu pracuje na tom, aby ta hodina péče nebyla patrná, Češka pleť vyčistí, nakrémuje, přepudruje a jde se postarat o květiny na zahradě. Ne proto, že by byla nudná puťka domácí, ale protože zdědila skvělý recept na vlastní měsíčkový krém a heřmánkovou koupel. A taky proto, že ji to uklidňuje, takže ušetří za psychoterapeuta, drogy, botox i předraženou zeleninu najednou. Jeden intendant vídeňského Burgtheateru prý kdysi prohlásil, že by jako subretu nikdy nezaměstnal ženu, která by při náhlém ocitnutí se uprostřed pouště nesbalila prvního berberského prince a večer nestrávila u báječné večeře s novým smaragdovým náhrdelníkem na krku. Češka mu dává za pravdu, protože po ranním probuzení se na Sahaře uvaří v poledne velbloudo-knedlo-zelo, odpoledne stráví zapálenou debatou nad pěstováním pouštních růží a večer s tajemným vílím úsměvem přijme sklenku vychlazeného sorbetu. Následnou nabídku smaragdů zváží jen v případě, že princ umí výše zmíněného velblouda sám zastřelit a vykostit.
Vše zmíněné z Češky nedělá kombinaci Popelky a venkovské Máni, ale historickými nesnázemi vycepovanou bytost s tichým vnitřním důrazem, která si umí kdykoliv s čímkoliv poradit. A udělá to s jemným úsměvem a žensky nenápadnou grácií. Jestli tedy chcete letošní léto aspoň na chvilku strávit jako Češka, vezměte psa na procházku lesem, zajděte do zahrady, dejte si pivo a přečtěte si knížku někde u rybníka. Uvidíte, jak rychle se vám vyhladí vrásky.