Zpěvačka zavzpomínala na své japonské období a trošku ujela, když se prohlásila za Japonku. V Americe, kde téma kulturní apropriace silně rezonuje, to vzbudilo rozruch.
Měl to být rozhovor především o nové řadě dekorativní kosmetiky její veganské udržitelné značky GXVE, kterou představila v loňském roce, nejvíc pozornosti ovšem vzbudily zpěvaččiny odpovědi na dotazy k jinému tématu. Když dostala otázku na dobu, kdy se pod vlivem japonské kultury stylizovala do Asiatky, nechala se unést a prohlásila, že se cítí být Japonkou.
Inspirace, nebo vykrádání?
Pro připomenutí: Gwen Stefani je módní ikona a stylový chameleon. Začínala v grungeové kapele No Doubt, která v 90. letech vládla hitparádám se singlem Don’t Speak. V roce 2004 se zpěvačka vydala na sólovou dráhu albem Love.Angel.Music.Baby, na které navázala stylizací do japonské subkultury z tokijské čtvrti Harajuku známé pestrobarevnou expresivní módou. Sestavila si taneční skupinu Harajuku Girls, která ji doprovázela v klipech, na koncertech i při veřejných akcích, a oblékala se s nimi do japonských školních uniforem a lolitkovských šatiček. V roce 2008 pak uvedla na trh řadu parfémů Harajuku Lovers. Čtyři flakony měly podobu jejích tanečnic a jedna lahvička parfému vypadala jako zpěvačka. Zatímco její tanečnice měly japonské kořeny, Gwen Stefani se narodila v Kalifornii irsko-americké matce a italsko-americkému otci. Tedy žádná Asie. V roce 2008 se ještě v Americe téma kulturní apropriace neřešilo a bílá umělkyně profitující ze stylizace do jiné kultury a přivlastňování jejích znaků sice byla vnímána jako bizár, nikoli však ofenzivně. Až postupem času začala schytávat kritiku za necitlivé vykrádání japonské kultury.
Při vysvětlování svého vztahu k Japonsku v inkriminovaném rozhovoru z minulého týdne připomněla příběh svého otce, který osmnáct let pracovně pendloval mezi Kalifornií a Japonskem a doma jí pak vyprávěl o vymóděných holkách s barevnými vlasy a kluky z ulice, kteří se převlékali za Elvise. „To byl můj japonský vliv. Byla to kultura tak bohatá na tradice, přesto futuristická, s takovou pozorností k umění, detailům a disciplíně, a to mě fascinovalo.“ Když se v dospělosti konečně mohla podívat do opěvované čtvrti Harajuku, byla uhranutá. „Řekla jsem si: Bože, jsem Japonka a ani jsem to nevěděla!“
Rozhovor se zpěvačkou vedla redaktorka Jesa Marie Calaor, která je asijského původu, a po této odpovědi zůstala nevěřícně hledět. „Určitě to nemyslela doslovně nebo nevěděla, co říká?“ myslela si novinářka. Zpěvačka to ale při rozhovoru zopakovala ještě několikrát. Svůj postoj definovala jako fandovství. „Jestli mě lidé budou kritizovat za to, že jsem fanynkou něčeho krásného a sdílím to, myslím, že to není správné. Podle mě to bylo krásné kreativní období, ping-pong Harajuku kultury s americkou kulturou.“ Na svoji obranu uvedla: „Mělo by být správné inspirovat se jinými kulturami, protože když nám to není dovoleno, tak to lidi rozděluje, ne?“
„Stejně jako Stefani nejsem Japonka,“ zmiňuje Jesa Marie Calaor v článku. „Ale jsem Asiatka žijící v Americe, která přichází se střízlivou realitou v době zvýšené nenávisti vůči Asiatům a obyvatelům Tichomoří. Jsem žena, kterou kvůli rase uráželi, která se bála o bezpečí svého otce, když s ní jel newyorským metrem, a překypovala vztekem, když byli prarodiče napadáni a zabíjeni kvůli tomu, že byli Asiaté. Závidím každému, kdo může tvrdit, že je součástí této živé, kreativní komunity, ale vyhne se té části narativu, která je bolestivá nebo děsivá.“
Zpěvaččina agentka následně kontaktovala redakci s tím, že došlo k nedorozumění. Oficiální vyjádření nebo následný rozhovor, kde by se vše vyjasnilo, ale zpěvaččin tým odmítl poskytnout.
Bindi, indiánské čelenky a dready
Deník USA Today připomíná, že to nebyl jediný kulturní přešlap Gwen Stefani. Obvinění z kulturní apropriace ji potkalo také za bindi – indickou náboženskou ozdobu na obličeji, kterou nosila v 90. letech, za klip Luxurious, kde si hrála na hispánku a stereotypně zobrazovala hispánskou kulturu, nebo za klip k písni kapely No Doubt Looking Good z roku 2012, v němž probíhal souboj indiána a kovboje. Kapela následně video stáhla a omluvila se za to, že bylo urážlivé. Nicméně není sama, kdo se dočkal kritiky za přejímání znaků jiných kultur. Zpěvák Justin Bieber byl například obviněn z kulturní apropriace, když si loni už podruhé nechal udělat dready.
