Proč pořád ještě slýcháme, že ochrana přírody se neslučuje s ekonomickým růstem? Realita je přesně opačná. Náš blahobyt přímo závisí na stavu ekosystémů.
Kdo někdy slyšel frázi, že ekologie se nevyplácí, že chránit přírodu je drahé nebo že je třeba vyhodnotit negativní dopady zelené transformace? Jistě mnoho z nás, přitom realita je zcela opačná – náš blahobyt přímo závisí na stavu ekosystémů, protože většina tržních produktů pochází ze zdravé a fungující přírody: jidlo, dřevo, vlákna, léčiva ale i fosilní paliva, jako uhlí, plyn nebo ropa, které jsou produkty fotosyntézy rostlin. Ekosystémy představují základní výrobní prostředky lidstva, přesto v rámci současných ekonomických indikátorů nemají žádnou vyčíslitelnou hodnotu a jsou nevyčerpatelné. Odborníci přitom již celé dekády varují, že růst spotřeby přírodních zdrojů přerostl nosnou kapacitu planety.
S úbytkem a chřadnutím ekosystémů nutně přichází i pokles výkonu globální ekonomiky, ať už v podobě klesajících výnosů nebo škod způsobených klimatickými katastrofami. I když jsme ve skutečnosti za posledních 50 let přišli o dvě třetiny přírodní rozmanitosti, současní ekonomové hodnotí vývoj ekonomiky v termínech soustavného růstu. To je ale velmi nebezpečná iluze.
Sny ekonomů vs. smutná realita
Plošná chemizace krajiny, kácení pralesů a původních ekosystémů nebo pěstování monokultur; tyto zásahy mají za následek degradaci prostředků produkce ekonomických komodit a jejich zmizení přináší obrovské dodatečné náklady: potřeba uměle opylovat, zavlažovat kvůli suchu nebo ošetřovat pesticidy.
Ačkoliv se ze zpráv států může zdát, že ekonomika roste a lidé bohatnou, lze jasně prokázat, že co do přírodního kapitálu – tedy schopnosti biosféry poskytovat statky, na kterých ekonomika lidstva stojí – katastrofálně chudneme. I když to současní ekonomové nedokáží, ekologové a další odborníci jsou schopni spočítat a sledovat zdraví planetárních ekosystémů. Již několik desetiletí máme k dispozici družice hodnotící, kolik biomasy vytvoří rostliny během fotosyntézy, kolik vody odpaří ze svých listů díky evapotranspiraci a v jaké celkové kondici se nachází.
Předpokládali bychom, že lidstvo bude hodnoty produkce ekosystémů udržovat na historickém maximu, zejména díky pokročilé znalosti zemědělství, technologickým prostředkům a umělým preparátům. Místo toho ale sledujeme, jak dopady lidské činnosti vedou k poklesu schopnosti planety zajišťovat pro život nezbytné ekosystémové funkce – zejména produkce jídla a materiálů, ochrana před extrémními výkyvy počasí a chlazení krajiny. Během několika dekád jsme cíleně zlikvidovali rozsáhlé plochy ekosystémů, abychom vystavěli města, vysadili monokultury nebo je ponechali pusté. Vysoce produktivní oblasti jsme vyměnili za podřadné, neproduktivní nebo málo produktivní typy územního využití. Míra, kterou člověk přeměnil tvář naší Země za poslední dekády, je opravdu šokující, a dopad této přeměny můžeme hodnotit pomocí satelitního měření (obr. 1).
Propad produktivity v ČR
K snižování produktivity krajiny dochází i v Česku. Na základě měření pozorujeme situaci, kdy nejúrodnější oblasti jsou zároveň ty nejméně produktivní a naopak. Zemědělská půda v Polabí a na Moravě je v důsledku roků nemilosrdného vytěžování v horším stavu než půda v oblastech s převahou půd nižší třídy, jako jsou hnědozemě. Dle Českého statistického úřadu je Jižní Morava oblastí s nejnižší sklizní vztažené na hektar z celé ČR, přitom se jedná o zcela nejvhodnější oblast pro zemědělskou produkci. Vlivem dekád neudržitelného průmyslového využívání došlo k degradaci, ztráty produktivity zdejší hodnotné půdy a zvýšení zranitelnosti vůči extrémnímu počasí. Tato degradace nížin rozhodně není prací řádného hospodáře, nybrž ničením základů blahobytu našeho státu.
Bída vydávaná za bohatství
Naše planeta i země chudne, protože na ní každý rok vyroste méně plodin, stromů i trávy. Méně materiálu pro zpracovatelský sektor znamená růst cen a zpomalení ekonomiky. Jak je možné že tento prohlubující se dluh není reflektován v národních účtech? Dle odborníků je výkon ekonomiky státu měřen indikátory, kvantifikujícími množství vyrobených produktů a služeb v daném čase na daném území. Jinými slovy, indikátory výkonu ekonomiky jako je hrubý domácí produkt (HDP) měří, kolik přírodního kapitálu bylo spotřebováno, a tedy vlastně, o kolik poklesl potenciál ekosystémů produkovat obchodovatelné statky. Ačkoliv ekonomové a politici vydávají HDP za míru pozitivní, opak je pravdou. Ukazuje míru ztráty schopnosti ekosystémů nás dál živit .
Ekonomie jako umění vydělávat
Jak je ale možné, že moderní ekonomie nedokáže pracovat s tak zjevně životně důležitou proměnnou, jako je stav ekosystémů a schopnost produkovat obchodovatelné statky?
Problém spočívá v rozlišení skutečné ekonomie od pouhé nauky o vydělávání peněz. Staří Řekové rozlišovali dva pojmy, které my dnes slučujeme: ekonomie (oikonomos – zákon domácnosti) tedy disciplína zabývající se hospodárným nakládáním se zdroji, a chrematistika (chrema – chtít, zisk), neboli umění vydělávání peněz. A současné chápání ekonomie dle politiků i ekonomů je mnohdy právě jen disciplínou vydělávání peněz. Skutečná ekonomie dosud nebyla vynalezena, ale my lidé ji akutně potřebujeme. Naše ekonomické modely nebudou nikdy schopny sloužit jako nástroj k akumulaci bohatství, pokud do nich nezahrneme i schopnost ekosystémů produkovat statky, na kterých ekonomika stojí. To, čemu se dnes říká kapitalismus, je doktrínou založenou na vyčerpání přírodního bohatství a následném kolapsu. Jedná se o ideologii dluhu, který je na veřejnosti vydáván za bohatství.
Že jsou stav přírody a naše bohatství pevně spjaté, je jasné i dítěti, přesto dnes prakticky neexistuje nikdo, kdo by mezi přírodu a bohatství nekladl rozpor. Jednoduchou argumentací lze ale doložit, že ekologie a ekonomie jsou spojité nádoby, že jedno bez druhého nemůže fungovat. Takže až příště uslyšíte že ekologie je drahá a pro bohaté, vzpomeňte si na to, že téměř vše, co má jakoukoliv ekonomickou hodnotu, pochází ze zdravé přírody a je to její schopnost produkovat hodnotné statky, která nás udržuje při životě a v relativním blahobytu.
Autor je ekolog, městský zemědělec a poradce pro organizaci Člověk v tísni. Letos byl jedním z řečníků na konferenci TEDx Národní s podtitulem Future of Humanity, kde přednášel právě o vztahu ekologie a ekonomie.
