Preeklampsie. Strašák těhotných žen. Ačkoli jde o problém, který může mít fatální následky pro mámu i dítě, často se o něm těhotné ženy dozvídají, až když je pozdě. Tak jako maminka šestileté Natálky, která se potýká s vážnými problémy. Prostřednictvím dárcovské platformy Znesnáze21 žádá o pomoc. Potřebuje auto, které by jí pomohlo s logistickými problémy.
Natálka přišla na svět ve 26. týdnu s váhou 680 gramů. Mamince selhaly ledviny a šla okamžitě na sál, na císařský řez. O život šlo totiž oběma. Dnes se Natálka potýká s řadou zdravotních komplikací a maminka, která se v průběhu času stala samoživitelkou, je po transplantaci ledviny. Společně musí často cestovat za doktory, na kontroly, rehabilitace, nákupy i do lázní. Ve starém a malém autě bez nájezdu je to pro obě skoro olympijská disciplína. A protože už svoje životní klání s velkým úsilím vyhrály, další překážky na trase vážně nepotřebují.
Varování bylo několik: časté záněty močových cest a vysoký tlak
Jednatřicetiletá maminka Natálky trpěla častými záněty močových cest, které přešly do chronického problému, v podstatě celý život. Nikdo nevěděl proč, nikdo to příliš neřešil. Když Sabina otěhotněla, gynekolog i nefrolog jí pouze řekli, že jí těhotenství nedoporučují. Ale řekněte takovou vlažnou informaci natěšené budoucí mámě, která se cítí skvěle. Chvíli bylo mladé pokladní Sabině dobře, než se jí v šestém měsíci těhotenství prudce zvýšil už tak vysoký krevní tlak, a zhoršil se i stav ledvin. Lékaři na nic nečekali a ve 26. týdnu udělali císařský řez. Zachránili tak obě dvě – Sabinu i Natálku. Následky ale zůstaly na celý život.
„Pokud bych mohla dát radu těhotným maminkám, pak na vše se ptát. Ať doktoři vše vysvětlí dopodrobna. A všímat si jakéhokoli náznaku svého těla v těhotenství. Nic nezanedbávat. Já jsem měla slabé krvácení ve třetím měsíci, gynekolog mi na to řekl, že je to normální, že to má hodně maminek. Protože jsem se cítila dobře, neřešila jsem to. Zpětné výčitky už nic nezmění,“ říká Sabina.
Mozek vytěsnil vše zlé. Jsem mu za to vděčná, jinak bych nemohla fungovat
Období, kdy docházela s tatínkem Natálky na JIP, má Sabina v mlze. Jak sama říká, špatné a nepříjemné věcí celý život filtruje, a to jí ulehčuje vše zvládnout, posouvat se a zůstat optimistická. Na oko navíc působí velmi silně. Možná i to byl důvod, proč ji v nemocnici nikdo nenabídl psychologickou pomoc, kterou by jistě využila. Minimálně v tom nejnáročnějším období: „Natálce prasklo střevo a byla v ohrožení života, pořád nám říkali, že nepřežije noc a nechtěli ji ani oživovat. Mám to zkreslené, ale myslím, že to trvalo velmi dlouho, než dceru začali oživovat. Oni se nás ještě ptali, zda to chceme, a já hned řekla že ano, vůbec jsem neváhala. Zajímavé je, že tuto scénku si vybavuji živě a mám ji před očima.“
Jak maminka Sabina říká, o práci spolku Nedoklubko se bohužel dozvěděla až později. „Bohužel“ proto, že věří, že by jí právě v těch nejtěžších chvílích dokázali pomoci. Jako většina maminek nedonošených dětí, i Sabina se potýkala s výčitkami svědomí.
Výčitky svědomí síly nepřidají. Pro případ bezmoci je tu Nedoklubko
„V první řadě jsem si vyčítala, zda jsem něco nezanedbala, když jsem si to vše vracela do těhotenství zpětně – to krvácení ve třetím měsíci, měla jsem to více řešit. Pak jsem si vyčítala, že jsem vůbec pracovala, i když mi tedy doktor říkal, že mám rizikové těhotenství, ale já mu řekla, že jen sedím jako pokladní a že se cítím dobře, že těhotenství přece není nemoc, jak se říká. Nevím, kdo tuto větu vymyslel, ale doporučuji každé mamince se jí neřídit. Vím ale, že vyčítat si nic nemám. Prostě sled různých události se stal a do toho moje diagnóza s ledvinami.“
Podobné pocity jako Sabina má podle ředitelky spolku Nedoklubko, Lucie Žáčkové, většina maminek nedonošených dětí: „Nedávno jsme dělali průzkum mezi maminkami předčasně narozených dětí. Účastnilo se ho 822 žen. Na otázku, jaké tři emoce nejlépe vystihují pocity bezprostředně po porodu, odpověděly nejčastěji – strach, bezmoc a beznaděj. Hned potom výčitky a pocit viny. A tak to je. Většina maminek si předčasný příchod dítěte na svět dává za vinu. Je to velký stres, bolest a strach, co bude dál. Snažíme se v Nedoklubku maminkám dát vědět, že v tom nejsou samy, že jsme si tím také prošly, měly stejné pocity a otázky. A že u nás na ně dostanou odpověď. Někdy pocit selhání po porodu přetrvává. Může si myslet, že teď nemá co dělat, že miminko potřebuje hlavně zdravotnickou péči, což určitě ano. Ale přítomnost maminky u miminka, jejich častý a těsný kontakt, je esenciální a velmi důležitý. Nenahraditelný.”
Náročnou péči o Natálku by výrazně usnadnilo auto s nájezdem
Natálka se s následky preeklampsie bude potýkat celý život. Lékaři jí museli odoperovat skoro celé tenké střevo. Už ve třech měsících života podstoupila dvě operace. Domů jela s mámou a tátou až po půl roce. Z pokojíčku se stala malá nemocnice, stravu se rodiče naučili podávat nitrožilně. U Natálky se rozvinula dětská mozková obrna. Je tedy ležící a zcela odkázaná na maminku. Špatně vidí, odmítá stravu ústy, hadičku má zavedenou v bříšku. Péče o ni je 24/7. Ani noci nejsou klidné, často se budí kvůli napnutým svalům, někdy spí jen pár hodin. Nemluví, nechodí, stále nosí plenky, do ručičky nic nevezme. Je často nemocná. Málo přibývá a roste. Přes všechna trápení je to veselé dítě, které má rádo písničky, zvuky zvířátek a procházky. Kouzelná, usměvavá holčička. Stejně tak její máma. Možná proto, jak kdysi někdo moudrý řekl, že úsměv je důstojným projevem bolesti.
Tu pomůže částečně vyřešit vůz se speciálním nájezdem, který nahradí jejich malé a naprosto nevyhovující auto. Je nezbytné, aby se do něj vešel speciální kočárek (který jim již před dvěma lety pomohli pořídit srdeční lidé na dárcovské platformě Znesnáze21). Do budoucna budou potřeby kompenzačních pomůcek také přibývat… Sabina bude nyní žádat o příspěvek na pořízení automobilu úřad práce, kde má slibnou vidinu až 200 tisíc korun podpory. Výtěžek z aktuálně probíhající sbírky ale pomůže s doplatkem, který bude minimálně půl milionu korun vzhledem k nezbytným úpravám, které auto pro osoby s hendikepem potřebuje.
„Je to zvláštní, ale když jsem chvilku bez Natálky (jednou za 14 dní přespává u svého tatínka na jednu noc), jsem jak tělo bez duše. Bez energie. To ona mi dává sílu, ale zároveň jsem z péče o ni vyčerpaná a večer uléhám opravdu unavená. A tím, že jsem právě po transplantaci a beru hodně léků, nemám imunitu a jsem unavenější ještě více než před operací.“
Transplantace ledviny jí pomohla, ale jak sama říká, není to na celý život. Snaží se neupínat k obavám z budoucnosti. Je to bojovnice optimistka. Při otázce, co by si nejvíce přála, na co myslí, když jde večer spát, a když se ráno probouzí, odpovídá bez váhání: „Abych tu byla pro Natálku navždy. Neumím si představit, že by tomu tak nebylo, i když vím, že jednou to přijde, snažím se na to nemyslet.“
1 komentář
Pingback: online casino us players real money