Ačkoli je české porodnictví k ženám čím dál vstřícnější, ještě není situace všude ideální. Projekt Ligy lidských práv Vypořádejme se s porodnickým násilím se věnoval i nedobrovolně sterilizovaným ženám. Žádost o odškodnění podalo přes 1500 žen, kladného rozhodnutí se zatím dočkala jen třetina.
Porodnické násilí zahrnuje veškeré postupy personálu proti vůli rodičky, ať už je to nedodržní informovaného souhlasu například v případě nástřihu hráze a podání medikace, nebo bezdůvodná separace matky a novorozence. Takové situace mohou mít negativní dopad na psychiku žen, proto by je zdravotnický personál neměl bagatelizovat.
Extrémním projevem porodnického násilí je protiprávní sterilizace, proto tato zdánlivě nesouvisející témata Liga lidských práv zahrnula do jednoho projektu. Porodnické násilí jako odborný pojem začíná být čím dál častěji předmětem diskuze. Objevilo se v minulých dvou letech i na odborných konferencích v oborech lékařství a porodní asistence. Problém porodnického násilí už je také součástí Strategie vlády pro rovnost mužů a žen 2020-2030.
Projekt Vypořádejme se s porodnickým násilím byl zahájen v říjnu 2021 a skončí v závěru letošního listopadu. Liga lidských práv uspořádala k příležitosti jeho ukončení tiskovou konferenci, na které zhodnotila výsledky a výzvy projektu. Panelu se zúčastnila právnička, statutární zástupkyně Ligy lidských práv a koordinátorka projektu Anna Štefanidesová, lidskoprávní aktivistka, koordinátorka Centra pro oběti nedobrovolné sterilizace a oběť nedobrovolné sterilizace Elena Gorolová, právnička LLP Jana Řepová a Gwendolyn Albert, nezávislá lidskoprávní aktivistka, členka Rady vlády pro záležitosti romské menšiny.
Rutinní zásahy vs. odborná doporučení
V rámci projektu prošlo školením v porodnictví více než 250 lidí, od lékařů, přes porodní asistentky po studenty. K tématům lepší komunikace s rodičkami, evidence-based péče a právní stránky vznikla také vzdělávací videa, která jsou všem přístupná zdarma.
Liga lidských práv do této chvíle pomohla více než deseti konkrétním klientkám, které nebyly spokojeny s péčí poskytnutou v souvislosti s těhotenstvím, porodem nebo šestinedělím. „Letos ÚZIS zveřejnil po letech soudů vybraná data. Například na epiziotomiích (nástřihy hráze) je vidět, že v některých zařízeních jde o rutinní zásahy (až 60 % žen), zatímco jinde v souladu s doporučením WHO mají do 10 % nástřihů hráze,“ uvedla Anna Štefanidesová.
Ženy s negativními zkušenostmi z porodnice se na Ligu pro lidská práva nicméně mohou obracet i po ukončení projektu. Stejně tak se mohou ozývat nedobrovolně sterilizované ženy, a to dokonce i ty, které byly sterilizované po roce 2012, na něž se nevztahuje odškodňovací zákon.
„Přihlaste se do tohoto procesu, jedině tak můžeme mít pro historii záznam o tom, co se vám stalo. Nenechte se však naklonit lidem, kteří tvrdí, že když jim zaplatíte, mohou vám zaručit, že vaše žádost bude úspěšná. Nikdo, kdo je etický, vám takový slib nedá,“ uvedla Gwendolyn Albert. Žádost o odškodnění je možné podat pouze do 31. prosince 2024. Se sepsáním žádosti může ženám pomoci například IQ Roma Servis, popřípadě se mohou obrátit na Českou advokátní komoru s žádostí o bezplatné právní zastoupení z důvodu nemajetnosti.
Skartovaná zdravotnická dokumentace
Ministerstvo zdravotnictví k 10. listopadu obdrželo 1519 žádostí. Z toho bylo 785 žádostí vyřízeno, 500 žádostem bylo vyhověno, ve 107 případech řízení zastaveno a 178 žádostí bylo zamítnuto. Liga lidských práv se v tomto procesu věnovala stovce žen, pomohla proces rozhodování urychlit a rozhodnutí dosáhla v 74 % případů. Dle právničky LLP Jany Řepové je důvodem k zdlouhavému procesu rozhodování nedostatek zaměstnanců, kteří by se věnovali odškodnění obětí protiprávní sterilizace.
K zamítnutí žádostí často vede neexistující zdravotnická dokumentace, která byla skartována. Ministerstvo má dle LLP stále problém přijmout jiný důkaz, zejména neuznává svědecké výpovědi. „Máme za to, že ministerstvo by mělo brát v potaz i nepřímá svědectví (tedy takové svědky, kteří nebyli přímo přítomni samotné sterilizaci). V řízeních, která se týkají sexuálního a domácího násilí, jsou nepřímá svědectví běžně uznávána a výpovědi svědků, kteří nebyli přímo přítomni protiprávnímu aktu, mohou společně s dalšími důkazy přispět k rozhodnutí o vině a trestu,“ uvedla dále Řepová.
Liga lidských práv se snaží i v takových případech ženám pomoct. Kromě žádostí o odškodnění a rozkladů její zástupci podali několik podnětů veřejnému ochránci práv, stížnosti nemocnicím a ke krajským úřadům, které se týkaly nezákonných skartací zdravotnické dokumentace. Krajský úřad Moravskoslezského kraje dospěl k závěru, že Městská nemocnice Ostrava pochybila, když skartovala zdravotnickou dokumentaci po deseti letech místo po čtyřiceti letech, jak stanoví právní předpisy. Na základě tohoto rozhodnutí nemocnice loni upravila svůj skartační řád.
„Dále jsme podávali správní žaloby, kde ještě stále čekáme na rozhodnutí. Můžeme nicméně říct, že do této chvíle se zatím soudy vždy postavily na stranu žen, když dospěly k závěru, že se ministerstvo v řízení o žádostech o odškodnění dopustilo procesních pochybení,“ uvádějí zástupci LLP.
