Problémy s početím potomka má v Česku až pětina párů. Může za to stále častěji odkládání těhotenství do pozdějšího věku matky, ale i některé nemoci. Česko je v oboru asistované reprodukce velmocí, existují u nás desítky specializovaných klinik, které lákají zahraniční klientelu. Kde končí medicína a začíná byznys? A co se vlastně při IVF děje?
Na webu WHAT se můžete každý měsíc setkávat s tématy, jež přináší podcastová série Reproduktor. Podcast o ženském zdraví zprostředkovává jak rozhovory s odborníky a odbornicemi, tak osobní svědectví o různých situacích, které jako ženy v reprodukčním věku i po něm zažíváme, ale nemluvíme o nich. A měly bychom. Série, jíž provázejí Lilia Khousnoutdinova a Petra Schwarz Koutská, je od října dostupná na všech podcastových platformách nebo na webu Reproduktor.online. První díl byl věnovaný endometrióze, druhý díl se zaměřuje na IVF neboli in vitro fertilizaci.
V Česku zatím regulace neexistuje
Diskuzní fóra tzv. „snažilek“ mohou být nebezpečná, porovnávají se zde totiž hladiny hormonů i úspěšnost zákroků, ale bez detailních informací a odbornosti nelze jednotlivé zkušenosti hodnotit. A jaká je vlastně šance na početí po IVF? Úspěšnost jednoho cyklu IVF – tedy s oplodněnými vajíčky získanými v rámci jednoho odběru – se pohybuje kolem 40 %. Může se zadařit po prvním embroyotransferu nebo až po opakovaných pokusech se zmraženými embryii (tzv. kryoembryontransferech).
Ačkoli do 40 let ženy hradí IVF pojišťovna, zdaleka nepokryje všechny náklady na léčbu. Pár musí doplácet desítky tisíc korun dle toho, jaké služby využije. Připlatíte si třeba za prodlouženou a doporučenou pětidenní kultivaci embryií, asistovaný hatching, aby se embryo lépe uchytilo v děloze, za zmrazení a rozmrazení embryií. Jsou všechny tyto služby skutečně přínosné a kde končí medicína a začíná komerce? V Británii párům s orientací pomáhá regulační orgán a jeho semafor. Ten ukazuje, jaké úkony má opravdu smysl platit a které jsou spíše komerčními doplňky. V Nizozemsku jsou pro změnu úkony navíc zakázané úplně a páry tak jezdí do sousední Belgie, kde mají více možností. V Česku zatím regulace neexistuje. Výběr klinik je v tuzemsku díky velké konkurenci značný. Dle zkušenosti Ivany Bojtošové se na pracovišti musíte cítit hlavně komfortně, ne jen jako číslo a peněženka.
Čím déle jsem si hormony píchala, tím to pro mě bylo těžší a bolestivější
Ivaně Bojtošové byla v 25 diagnostikována po letech trápení endometrióza. IVF podstoupila již dvakrát a zatím bez úspěchu. V podcastu popsala svou zkušenost s procesem, včetně rozdílných přístupů na některých klinikách.
Stanovení diagnózy trvalo skoro 10 let
S potížemi se potýkám zhruba od šestnácti. Kamarád mě po letech trápení ponoukl, abych navštívila jiné pracoviště. Tam hned přišli na to, že mám endometriózu. Diagnostika v mém případě trvala skoro deset let, což není u endometriózy žádnou výjimkou.
Lékaři mi také hned sdělili, že rozhodně přirozeně neotěhotním a budu muset jít na umělé oplodnění. Byla jsem z toho docela vyklepaná, protože do té doby jsem o dítěti neuvažovala a najednou jsem věděla, že když už, nepůjde to snadno. Doktorka mi řekla, ať na nic nečekám. Bylo mi 25 let. Přítel tehdy ale nebyl úplně perspektivní, co se týče rodiny. Dalšímu partnerovi jsem po devíti měsících oznámila, že bychom do toho mohli jít, a myslím, že jsem ho dost vyděsila. Reagoval ale skvěle.
První dvě IVF nevyšly
Dnes mám po už po dvou neúspěšných IVF a moje hlavní zkušenost je, jak moc může být přístup každé kliniky jiný. Musíte se na daném pracovišti cítit dobře, ne jen jako číslo. V první klinice jsem se jako číslo cítila a ještě jako číslo „s tou diagnózou navíc“. Ve druhé klinice ke mně přistupovali mnohem zevrubněji, nebrali mě jen jako ženu s endometriózou.
A jak IVF probíhá? U každé ženy je to jiné, ale většinou jako první nastává stimulace vaječníků a odebrání oocytů. V rámci stimulace existují tzv. krátké a dlouhé protokoly, buď si pícháte injekce deset dnů, nebo až měsíc, vše samozřejmě závisí na vaší situaci a rozpisu od lékaře. U druhého IVF jsem měla i genetiku, která se běžně dělá až od třetího pokusu.
Po několika dnech od odběru oocytů a oplodnění spermií (většinou vpichem přímo do vajíčka, tzv. ICSI) následuje transfer nejvitálnějšího embrya do těla ženy. Nebo se embrya zamrazí a následuje takzvaný KET, kdy se později rozmrazí a přenesou do těla ženy.
Účinky hormonů
Napětí doma během IVF cyklů zase tolik nebylo, na hormony reaguje moje tělo totiž docela dobře. Vím, že některé ženy jsou vzteklé, plačtivé nebo unavené. Ke konci stimulace je myslím pro všechny ženy náročné, že jsou oteklé (tělo zadržuje vodu) a mají na břiše modřiny. Čím déle jsem si hormony píchala, tím to pro mě bylo těžší a bolestivější.
Všechny pokusy při prvním IVF byly neúspěšné, dokonce se nepodařilo rozmrazit jedno z embryí. Při druhém IVF bylo vše příjemnější. Cítila jsem na sobě po transferu příznaky těhotenství, pak jsem ale na táboře, kde jsme se starala o dvanáct dětí, onemocněla, odešel mi hlas, brala jsem různé léky. Za tři dny jsem sice byla zdravá, ale najednou jsem přesně věděla, že už těhotná nejsem.
Když jsem přijela po potratu z tábora domů, musela jsem se na pár dnů izolovat a šla jsem i na plánovanou psychoterapii, která mi moc pomohla.
Tělo a hlava
Kamarádky mi říkají, že o umělém oplodnění i nemoci mluvím tak nějak odosobněně. Je to asi můj mechanismus, jak zůstat v klidu. Moje psychoterapuetka mi říkala, že mám naprosto odpojené tělo od hlavy. Trochu se bojím, co se stane, když to propojím. Mám štěstí ne perfektní doktorku, ptá se mě, jak se cítím. Bavily jsme se i o tom, co dál chci. Teď si chci hlavně dát do pořádku střeva a metabolismus, trochu zhubnout a odpočinout si.
„Děláme“ stejné děti jako ty z přirozeného početí
Odborný pohled na IVF a trendy v rámci něj dodal v podcastu doktor Štěpán Machač z olomoucké IVF kliniky.
Spektrum pacientů se změnilo
Ročně se v Česku narodí kolem 100 000 dětí a kolem 5 % z nich je z asistované reprodukce. Za posledních deset let je počet cyklů IVF u českých pacientek zhruba stejný.
ČR je ale v IVF velmocí, jezdí sem mnoho klientů ze zahraničí, proto se zde umělých oplodnění provádí stále víc. Co se za posledních deset dvacet let změnilo, je určitě spektrum pacientů – dřív jsme léčili ženy se záněty, muže s problémy s plodností. Dnes se mnohem více potýkáme s věkem pacientek.
Věk a neúspěšné vztahy
Věk je nejzásadnější faktor ovlivňující množství a kvalitu vajíček. Do 35 se ještě usmíváme, kolem 37 už se trochu mračíme a od 40 již rozhodně. Mysleli jsme si, že odkládání těhotenství souvisí především s kariérou, ale ukazuje se, že jde spíše o problém vztahový, čili o neúspěšné hledání partnera. Možnost, jak tomuto častému problému předcházet, je nechat si včas zmrazit vajíčka. Z žen, které si takto vajíčka zmrazí, je pak využije zhruba 20 %.
Doporučený postup, když to nejde
Je-li ženě méně než 35 let a snaží se více než rok, stačí jít ke gynekologovi, nechat si nabrat hormonální profil, zjistit, zda má průchodné vejcovody a ovuluje. Muž by měl jít samozřejmě na spermiogram. Pokud se zjistí potíže, buď se odstraní, nebo pár směřuje na kliniku asistované reprodukce.
U žen nad 35 let je možná lepší jít na kliniku asistované reprodukce rovnou. U této vyšší věkové kategorie zkracujeme přirozenou dobu snažení na jeden rok. Na klinice se stanoví diagnóza páru, často jde o kombinaci ženských a mužských faktorů. U žen jde o hormonální potíže, neprůchodnost vejcovodů, anovulaci či věk a s ním spojený problém nekvalitních vajíček či jejich nízkého počtu. U mužů pak špatná pohyblivost, množství či morfologie spermií. Někdy do hry vstupuje i mnoho neznámých.
Na výběr je celá škála procedur: prostá časovaná soulož při podpořené ovulaci nebo intrauterinní inseminace, při níž se vezme sperma, zkoncentruje se a zkrátí se cesta spermií k vajíčku zavedením do dělohy v den ovulace. Není moc úspěšná, jen v cca 10-12 %. Následuje IVF, metoda stará již přes 50 let. Po hormonální kúře odebereme v krátké narkóze vajíčka ženy. Ta jsou pak oplozena vybranými spermiemi, jež se vpraví injekčně přímo do vajíčka. Když následně dojde k oplození (nestane se tak u všech vajíček), vzniknou embrya a to nejživotaschopnější se pak vloží do dělohy (embryotransfer – ET). Část embryotransferů se provádí i s rozmraženými embryi (tzv. kryoembryotransfer – KET). Dnes se zavádí většinou jedno embryo.
Na klinice samozřejmě řešíme i metody s darovanými pohlavními buňkami či náhradní mateřství. To je dost diskutované téma, ale pro nás spíše okrajové stran počtu případů. Je však důležité náhradní mateřství rozumně právně ošetřit, rozhodně ne zakazovat. Je to metoda velice úspěšná. Existuje i možnost transplantace dělohy, ale je to náročné a neefektivní.
Děti z IVF
Jsou těhotenství z IVF rizikovější? Někdy ano a jindy nikoli. Určitě ano v případě endometriózy, srůstů či předchozích operací, stejně tak u žen nad 45 let, které jsou už na hraně schopnosti donosit dítě. Co se týče zdraví dětí, může být ovlivněno vyšším věkem rodičů, kteří IVF podstupují. Ale žádné studie zdravotní rizika u dětí z asistované reprodukce zatím nepotvrdily. „Děláme“ stejné děti jako ty z přirozeného početí. Už máme data i o školních dětech, sledujeme behaviorální faktory a žádné rozdíly a rizika prokázány nebyly. V tomto je k dispozici opravdu hodně dat. Víme třeba, že děti z rozmražených embryí mají vyšší porodní váhu.
Medicína i komerce
Asistovaná reprodukce je právoplatnou součástí medicíny, která léčí neplodnost. Zároveň jsme bráni jako ta komerčnější část medicíny – konkurenčních klinik je tu mnoho a přichází k nám hodně zahraniční klientely. Někde se taky nabízejí metody, které nejsou prokazatelně přínosné a celý proces je dál komercializuje. Myslím, že bychom měli jít směrem diskuze a regulací spíše než zákazů a příkazů. Ve Velké Británii je třeba regulační úřad, který klientům vysvětluje, jaké metody jsou skutečně přínosné a které jsou spíše byznys. V Holandsku mají restriktivnější přístup, kdy se nesmí připlácet za žádné služby navíc a z pojištění se hradí jen úplně základní IVF. Proto 30 % Holanďanů jezdí do Belgie, kde je povoleno všechno. To pak nedává úplně smysl.
Vzdělávejme nejen o antikoncepci
Myslím, že je na čase trochu otočit diskurz ohledně početí. I ve školách a rodinách. Desetiletí se bavíme hlavně o tom, jak neotěhotnět v příliš mladém věku, a stálo by za to se taky bavit o tom, že je dobré otěhotnět do určitého věku.
