Pamatujete si ještě svoji první menstruaci? Tipuji, že většina žen odpoví kladně. Je to totiž jeden z transformačních momentů v životě, stejně jako třeba porod. Dívkám v tomto období mohou pomoci včasné informace, otevřenost v rodině i rituály vedoucí k přijetí a oslavě ženskosti. O tématu mluví kulturoložka Kamila Němečková a dula Bára Chvátalová.
Na webu WHAT se můžete každý měsíc setkávat s tématy, jež přináší podcastová série Reproduktor. Podcast o ženském zdraví zprostředkovává jak rozhovory s odborníky a odbornicemi, tak osobní svědectví o různých situacích, které jako ženy v reprodukčním věku i po něm zažíváme, ale nemluvíme o nich. A měly bychom. Série, jíž provázejí Lilia Khousnoutdinova a Petra Schwarz Koutská, je dostupná na všech podcastových platformách nebo na webu Reproduktor.online. První díl byl věnovaný endometrióze, druhý díl se zaměřil na IVF, tématem třetího byla hysterektomie a čtvrtým tématem perinatální ztráta. Tento díl se zabývá menarché.
Důležitou součástí rituálu je i respekt, kdy já jako matka už nebudu jednat s dcerou jako s dítětem
Poslední dobou dávné zvyky a rituály ve společnosti nabývají na významu. Dříve mohly být některé zvyklosti související s dospělostí žen i formou útlaku, jak v podcastu zmiňuje kulturoložka a antropoložka Kamila Němečková.
Internet pomáhá šířit povědomí o spiritualitě
Nacházíme se v době velké transformace. Vracíme se zpět k prožitkům, lidé prahnou po situacích, kdy na vlastní kůži prožívají události, které je přesahují, napojují zpět ke zdroji a váží se zpět k cyklickému času.
Pořádají se rituály, zase se jezdí na meditace, řeší se duchovno. Roli v tom hrají i internet a sociální sítě, skrze něž se snadněji šíří povědomí o psychologii a spiritualitě. Do mainstreamu pronikají témata, která byla dříve na pozadí.
Dvacáté století bylo vrcholem dehumanizace člověka, vrcholem materialismu. Šedesátá a sedmdesátá léta pak můžeme považovat za bránu ke spiritualitě, tedy alespoň na Západě. Zkoumalo se vědomí a sexualita, objevovaly se nové náhledy na realitu. V té době ale ještě neměly ontologický základ, stále byl velice materialistický. Dnes už nahlížíme realitu jinak. Máme oporu i ve vědě. Díky kvantové fyzice došlo k dematerializaci hmoty, zkoumá se o víceúrovňovém vědomí. A hlavně: veřejnost o tom má již dostatek informací.
Ustrnutí v duchovním zrání se odrazí ve vztazích
Myslím, že potřebujeme nový spirituální příběh a rámec. Ten starý, křesťanský, je určitým způsobem překonaný. Vytlačil na okraj ženu a mnohé stíny, které jsou v životě potřeba. Nová spiritualita je potřebná i jako zdroj rituálů, přechodů. Ty překračují rámec běžného, vstupují do transpersonální oblasti, odhazuje se staré a nové se rodí.
Duchovní, poetické a spirituální vidění bylo dlouho utlačené a spiritualita a rituály nám tento režim vědomí pomáhají kultivovat a otevírat. Rituály dnes mají volnější formu. Neuvrhají lidi do tolika konkrétních povinností, ale ukazují jim možnosti a otevírají témata. Jsme vlastně takoví heretici, všichni si stavíme svoje vlastní „švédské stoly“ spirituality a rituálů. Ale to je velký posun. Třeba ženy dnes obecně vědí, že cyklus má čtyři fáze. Kdybych to v mládí znala, jistě by mi to pomohlo.
Když člověku tyto momenty v životě chybějí, může ustrnout v duchovním zrání a zůstat v jakési dětské narcistní fázi. Pak se chce jen bavit a užívat si. Uvízne na povrchu. To se potom propisuje do jeho vztahů i do výchovy dětí.
Ženské rituály iniciace
Pro své dcery jsem pořádala menarché, rituál první menstruace. Dcera mi pak říkala, že jí holky ze školy záviděly a že se od toho dne cítila opravdu ženou. Rituál jsme prošly ještě s kamarádkou, antropoložkou. Dcera potom byla schopna nacítit vážnost, zodpovědnost, posvátnost ženské role a neuvízla v mužském světě a nastavení, což se může stát ženám intelektuálních matek. Povídaly jsme si při rituálu o zrání a sexualitě. Zároveň je důležitý respekt vůči ní jako ženě, kdy už s ní já jako matka nebudu jednat jako s dítětem. A když budu, musí mě na to upozornit. Někdy si tento rituál procházejí i starší ženy, které tím dosycují, že jim něco chybí. V naší generaci se totiž s menstruací pojil stud, bylo to něco, o čem se nemluvilo.
Přechodové rituály pro chlapce bývají více zaměřené na výkon: musejí něco vědět, dokázat (ulovit), vydržet fyzickou zkoušku (mučení)… Častým prvkem rituálů přechodu pro ženy v různých kulturách jsou propojení se smrtí, tma, půst, izolace, někdy se například nesmí dotknout země. Narážíme i na týrání v rámci rituálů – obřízku nebo svazování chodidel v Číně.
Tyto postupy pramení ze strachu z ženské moci, která je pro muže tajemná. A muži ji někdy závidí. Od Freuda známe ženskou závist penisu, u mužů je zase popsána závist menstruační krve jakožto symbolu očisty.
Přílišný fokus na gender identitu
Dospívání může přinášet rozporuplné pocity. Dívky své ženství třeba hned nepřijmou, mísí se v nich dítě a žena. Je to křehké období a mám pocit, že transgenderu a fluidnosti se v tomto věku věnuje příliš pozornosti. Dospívajícím v tom vakuu mnohdy chybí možnost se ukotvit a získat podporu. Přirozený vztah ke své tělesnosti a právě i kultivování spirituality vedou ke snazšímu přijetí ženskosti (nebo mužství).
Problém je, že dívek se často nikdo nezeptá, jak by si přály rituál menarché prožít
O své první menstruaci i o tom, jakou podobu může mít rituál, v podcastu vyprávěla dula, průvodkyně dívčími kruhy a lektorka symptotermální metody Bára Luna Chvátalová.
„Tak už jsi žena!“
Svou první menstruaci si pamatuji dobře, dlouho jsem na ni čekala. S kamarádkami jsme sbíraly vložky i informace dlouho před tím. U mě to přišlo ve třinácti letech. Byli jsme na horách, v lyžácích na WC jsem objevila hnědou skvrnku a nevěděla jsem, zda to je ono. Holky mě pak ubezpečily, že ano.
Když jsem to pak doma řekla mámě, reagovala nadšeně: „Tak už jsi žena!“ Připadalo mi to tenkrát dost trapné. Nakonec mi koupil ještě ten večer vložky táta a dal mi je na noční stolek. To bylo hezké gesto.
„To“ & „krámy“
Ve škole se mluvilo o „tom“ nebo to byly „krámy“, řešila se růžová pilulka, odcházelo se domů. My jsme se na „to“ těšily, vnímaly jsem to jako něco speciálního a chtěly jsme taky patřit mezi ty holky, co můžou mít růžovou pilulku a jít občas z těláku domů. Fascinace ale po tom, co jsem začala menstruovat, rychle zmizela a řešila jsem víc kluky. Nějakou posvátnost menstruace jsem začala vnímat až mnohem později.
Po několika letech cyklu jsem měla celkem silné bolesti. Jednou byly opravdu velké a pamatuji si, jak na rodiče křičím, že potřebuji něco na bolest. Občas mě menstruace vyřazovala z provozu, i jsem zvracela.
Když jsem si pak časem zase začala zjišťovat o menstruaci a cyklu víc a přijala jsem, že to období musím pojmout víc v klidu, ulevilo se mi. Oba rodiče praktikují čínskou medicínu a to mi taky pomohlo. Dnes mám bolesti jen výjimečně a už ne tak silné.
Jak může rituál menarché vypadat?
Největší problém vidím v tom, že se dívek často nikdo nezeptá, jak by si přály rituál prožít, co by pro ně měl znamenat.
Mě máma tehdy pozvala s kamarádkou na ženský kruh. Ženy tam sdílely různé problémy z manželství a pak tančily. Nám bylo fakt trapně, ale zatančily jsme si nakonec taky. Teď kruhy sama vedu, takže to na mně asi nějakou stopu zanechalo. (smích)
Jedna dívka mě nedávno poprosila, abych jí takový dívčí kruh k menarché uspořádala. A to je důležitý bod: rituál nemusí pořádat máma. Protože mámy jsou v tu chvíli trochu trapné a dcera se potřebuje oddělit. Proto někomu může vyhovovat, když máma není hlavní organizátorka. Může to být třeba teta, starší kamarádka, holky už tou dobou koukají po dalších vzorech.
Podstatné je během rituálu uctít dívčino tělo, ukázat jí jeho posvátnost. Dobré je zařadit moment přestupu nějaké hranice, třeba i vystoupení z komfortní zóny. I lehký šok je dobrý a má dlouhodobě pozitivní účinek. Patří k tomu i témata sexu, porodu, menopauzy. Dá se mluvit o tom, jak se tělo mění během měsíce, jak se mění v průběhu času. Jaký má žena k sobě vztah, jak své tělo a jeho projevy přijímá. Pro mě je dnes menstruace posvátná, životodárná, je to ukázka naší divokosti a očisty. I když jsou některá témata pro dívku nečekaná nebo nepříjemná, rituál jí přinese ukotvení a dá směr.
Přínosné je, když se na takovém rituálu mísí víc generací. Překvapivé je, že příběhy těla jsou často tabu. Pojí se s nimi dodnes spousta studu, což asi vychází z výchovy předchozích generací, kdy taková témata nebyla určená k hovoru. Dnes o menstruaci mluvíme otevřeně, a to i s dětmi.
První návštěva gynekologie
U gynekologa jsem byla až později a myslím, že jsem o nic nepřišla. Všechno u mě fungovalo v pořádku a hormonální antikoncepci mi máma vymluvila, za což jsem zpětně ráda. Myslím si, že na tohle není třeba spěchat, pokud má dívka cyklus v pořádku.
Je spíš potřeba dát dívkám víc informací o jejich těle, čípku, cervikálním sekretu. Takové sebepoznání je důležitější než roztažení nohou u gynekologa. Tam navíc na řešení těchto témat nebývá čas. Na některých pracovištích působí i porodní asistentky nebo fyzioterapeuti a tam si myslím, že na dívku bude víc času a péče bude komplexnější a jemnější. Ideální samozřejmě je, když mají dívky svou porodní asistentku, která je zná od začátku jejich reprodukčního věku.
