Píše se, že letošní Grammy patřilo ženám. Dozvíte se, že Beyoncé trhla rekord v počtu ocenění nebo že se Taylor Swift stala první umělkyní, která už potřetí v řadě získala gramofonek za album roku. Mluví se také o důležitosti skladby I Can’t Brathe odkazující na poslední slova George Floyda, který zemřel loni po zásahu policie. Dvě sošky si ale odnesla i Fiona Apple, věčně naštvaná písničkářka s prořízlou pusou a drsným životním příběhem, v němž hrají hlavní roli psychické problémy, znásilnění i sebepoškozování.
Třiačtyřicetiletá Američanka si ze slavnostního ceremoniálu v Los Angeles odnesla rovnou dvě sošky. Jednu za nejlepší album alternativní hudby za svou nahrávku Fetch the Bolt Cutters a druhý gramofonek k ní putoval za nejlepší rockový výkon s písní Shameika. Zpěvačka, která debutovala v osmnácti letech, je známá svým charakteristicky zastřeným hlasem, poetickými texty, ale i věčným naštváním na svět, o kterém často prohlašuje, že stojí za nic. Není se čemu divit, prošla si peklem a její osud by vydal hned na několik knih.
Dětství a osobní život
Její rodiče se potkali během účinkování v muzikálu, a i když měli společně dvě dcery, jejich bouřlivý vztah dlouho nepřežil. Když byly Fioně čtyři roky, odešli od sebe a ona tak s matkou a sestrou skončila na nějakou dobu ve sklepním bytě na Manhattanu. „Když jsme se nastěhovaly, v kuchyni byla na stěně ukřižovaná panenka a pod ní nápis “Kašlat na Ježíše”. Bylo to tam opravdu děsivé,” svěřila se tehdy Fiona časopisu Rolling Stone. I když žila s matkou, dobrý vztah měla i se svým otcem, s nímž trávila každé léto. Už od dětství se projevoval její hudební talent, hrála skvěle na piano a v devíti letech začala skládat vlastní muziku. „Když jsem přišla domů ze školy, první, co jsem viděla za dveřmi, bylo zrcadlo. Před něj jsem si stoupla a zpívala, co mě napadlo. Jen tak jsem v sobě dokázala odhalit ty nejniternější pocity a vznikaly další a další texty,” vyprávěla pro magazín Vulture. Muzikantské cítění ale nebylo jedinou věcí, která se začala projevovat už v útlém věku. V páté třídě řekla kamarádce, že se chce zabít a svou sestru vezme s sebou. Skončila tedy na psychiatrické klinice, kde jí lékaři diagnostikovali příznaky deprese. Postupem času odmítala chodit do školy a měla obrovské problémy se spánkem. Tehdy vznikla spousta jejích depresivních textů o temnotě. S temnými pocity pak bojovala dlouhá léta a asi bojuje dodnes. Stejně jako s nevydařenými vztahy. V minulosti jí to nevyšlo například se spisovatelem Johnathanem Amesem, komikem Louisem C.K. nebo módním fotografem Lionelem Deluyem. Je tedy už dlouhou dobu nezadaná a žije se svou kamarádkou Zeldou Hallman v Los Angeles.
Znásilnění
Během své kariéry Fiona Apple také otevřeně mluví o znásilnění, které prožila ve svých dvanácti letech. Tehdy se vracela domů ze školy a před domem hledala klíče. Všimla si divného muže, který zvonil na zvonek, ale pak odešel. Vešla tedy do domu, ale on stihl doběhnout dveře. Když pak jela výtahem, slyšela, jak jde po schodech nahoru a v každém patře se zastavuje. Než stihla odemknout dveře bytu, muž ji napadl se šroubovákem v ruce a na chodbě ji znásilnil. „Když skončil, popřál mi šťastné Díkůvzdání, které bylo druhý den. Uvnitř bytu jsem měla paranoidní představu, že je někdo uvnitř. Začal jsem tedy kontrolovat všechny skříně. A v tom jsem pokračovala ještě dlouhé roky,” svěřila se pro Rolling Stone. Kromě paranoidních stavů se ji začaly zdát také děsivé sny o násilnících, kdy ji zneužívali různí lidé, třeba i ti, které zná. Dokonce i v době, kdy už byla úspěšnou zpěvačkou, měla problémy sedět vedle některého z hudebníků nebo vedle vlastního manažera. Sama nevěděla, zda bude někdy schopná o této události mluvit. Až do doby, než se jí jeden novinář zeptal, zda text písně Sullen Girl je o muži, co ji opustil. Nebyl. Právě tehdy se rozhodla jít s pravdou ven. Své pocity a šrámy z tragické události Fiona často vkládá právě do svých textů. Jednou z nich je například i skladba For Her na úspěšné páté desce Fetch The Bolt Cutters, za níž nyní získala i cenu Grammy.
Hudební kariéra
Jak už bylo řečeno, Fiona se hudbě věnovala už od útlého dětství. Není tak divu, že její úsilí přineslo velmi brzo ovoce. Debutové desky Tidal se prodalo více než tři miliony, její hit Criminal, který napsala za necelou hodinu, se těšil oblibě kritiků i veřejnosti, získala za něj i cenu Grammy a v roce 1997 také cenu MTV Video Music Award v kategorii Nejlepší začínající umělec. Na jejím oficiálním webu se ale tehdy vyjádřila, že když cenu vyhrála, připadala si lacině. „Cítil jsem, že si zasloužím uznání, ale uznání, kterého se mi dostalo, bylo ze špatných důvodů. Ne kvůli mému talentu, ale kvůli tomu, že jsem s pomocí nahrávací společnosti, make-up artistů a stylistů vytvořila iluzi, že jsem dokonalá, hezká a bohatá. A proto žiju skvělý život. Zachránil jsem se tedy před zatracením veřejnosti, ale zradila jsem sama sebe, protože jsem se stala loutkou, abych byla lidmi dobře přijata.” Už tehdy získala nálepku věčně naštvané, svéhlavé a upřímné písničkářky, která dělá sice skvělou muziku, ale její osobnost je velmi komplikovaná. Od začátku kariéry také bojovala se svým perfekcionismem a sebekritikou. „Jako dítě jsem nikdy nechodila na koncerty, takže jsem netušila, jestli to, co dělám na jevišti, je správné. A to platilo o všem, do čeho jsem se pustila. Se sebekritikou bojuju dodnes, i když už se to zlepšuje,” přiznala pro magazín Interview.
Pozdvižení pak zpěvačka vyvolala i názvem druhé desky, který je mimochodem zapsán i v Guinessově knize rekordů, jako nejdelší název alba, které bodovalo na Billboard 200 žebříčku. Je to totiž celá báseň, kterou dala dohromady, když se jí dostala do rukou nepříznivá recenze na její předešlou desku. Jeden kritik ji tehdy označil za rychlokvašku, která byla jen levnou odpovědí nahrávací společnosti na tehdejší hvězdu Alanis Morissette. Celkově si zpěvačka procházela obdobím, kdy ji média označovala jako drzého spratka na drogách. A to se podepisovalo na její psychice. Třetí desku pak kvůli nepřesvědčení nahrávací společnosti málem nevydala a trvalo několik let, než nakonec nahrávka spatřila světlo světa. Nakonec ale překvapivě sklidila obrovský úspěch jak u veřejnosti, tak u kritiků.
Na zatím poslední nahrávce, za níž před pár dny obdržela i cenu Grammy, pracovala dlouhých osm let. Do alba s názvem Fetch the Bolt Cutters se jí opět podařilo napěchovat její naštvanost na svět, upřímnost, sarkasmus, silná poselství a syrový vhled do jejího osobního života plného temných příběhů. Kromě tíživých pocitů ze znásilnění, nevydařených vztahů a častých depresí na něm ale najdeme i jakési smíření.
Psychické problémy
Problémy s psychikou měla Fiona už od dětství. Vše ale vygradovalo po znásilnění. „Nějakou dobu po znásilnění jsem se opravdu bála své vlastní sexuality, stalo se mi to totiž v době, kdy jsem se začala fyzicky vyvíjet. Myslela jsem, že mé tělo je mojí kletbou, že je jen návnadou, která přitahovala všechny žraloky. Zmocnil se mě pocit, že když bych na těle měla něco, čeho by se dalo chytit, určitě bych byla někým polapena. A tak jsem se toho snažila zbavit,” přiznala pro Rolling Stone, jak začaly její trable s příjmem potravy. Mnozí si ale tehdy kvůli jejímu kostnatému tělu mysleli, že trpí anorexií. Její problémy se ale dostaly až tak daleko, že nezvládala sníst potraviny, které se nehodily k tomu, co měla zrovna na sobě. Tehdy své sestře řekla, že už sama sebe nezvládá a cítí se, jako kdyby musela pečovat o retardované dítě. Nakonec ji prý hodně pomohlo přátelství se zpěvákem Lennym Kravitzem.
Porucha příjmu ale nebyla tím jediným, co ji ničilo. Dlouhou dobu se také sebepoškozovala. Se škrábáním do hloubky kůže začala po první špatné recenzi. Postupně se začala také silně kousat do rtu, až ji tekla krev, což ji přinášelo uvolnění. „Prošla jsem fázemi, kdy mi bylo mé tělo naprosto odporné a hnusilo se mi natolik, že jsem ve svém domě nedokázala nosit jen kalhotky a podprsenku. Když bych se totiž náhodou zahlédla v zrcadle, byla bych v depresi celý den,” svěřila se magazínu Interview. Zdá se, že dnes je na tom Fiona Apple už mnohem lépe, i když jak sama v mnoha rozhovorech říká, některé zážitky vytěsnit už nikdy nepůjde.
