Procházení: fejeton

Moudří toho namluví o ozdravném účinku dechových cvičení, zaručených koučinků a příruček osobního růstu, ale pravda je, že člověka neposune…

Myslím, že je právě teď čas na jedno pěkné, ekologické retro. Bylo nebylo, kdysi dávno, pro dnešní dvacetileté tedy rozhodně, jsem byla malou občankou socialistické vesnice. Pět set obyvatel, na návsi hejna hus, jedna hospoda, malý kostelík. Do Prahy daleko, do nebe vysoko a všude bláto.

Chuť bonparů na patře, ploužák na lyžáku a karetní hra Prší cestou autobusem místo Tik Toku. Přinášíme ukázku z třicet let starých deníkových zápisků spisovatelky Ivy Hadj Moussa, které fungují jako stroj času.

Nejsme sestry, zábava a já. Myslím tu organizovanou, rozjuchanou na povel – tak a teď se budeme všichni prohýbat smíchy, pít a mít se rádi. Povinná zábava v mém podání bohužel obvykle připomíná spíš tryznu.

„Jsem váš strýc Baloun, mám vás všechny rád a budu u vás žít.“ Nedávno jsem narazila na tenhle úryvek ze slavné povídky Šimka a Grossmanna a přivedlo mě to na myšlenku, zdali máme opravdu dokonalý přehled o veškerém svém příbuzenstvu. Známe je skutečně všechny?